Nejhorší to je vždy do uzávěrky. Zpravodaje, do kterých dopisuji, vycházejí většinou podobně a člověk aby se roztrhal. Ale zas je hezké, když se vám pak scházejí. Je to taková nepsaná dohoda, že – abyste z toho alespoň něco měli, dostanete číslo domů. A já čtu rád. Zajímá mne pořád, jak si obce a města vedou, co se jim daří, co ne. Jaká mají nová zastupitelstva, jestli lidi znám.
Píšu všude o přírodě, jen sem, do místního, jsem občas poslal i nějaký názor jiný. Je to můj region. Jak to dopadlo, víte..
Zpravodaje mají úroveň různou, hodně se zlepšila plošně. Jak se zvedají možnosti tisku, jak se vytříbí tým dopisovatelů. Protože jich fůra odstupuje hned po začátku. Nemají čas, nebo čekali víc. Já nečekám nic, dělám reklamu krajině a ta má u mne „předplaceno“.
Přišly hezké ohlasy na Ptačí svět, a tak jsem se rozhodl, že jeden z posledních letošních textů věnuji mladým čtenářům. Moc mne potěšili, i když vím, že je to práce hlavně rodičů.
Na shledanou, vážení.
Vystřiženo z mnichovohradišťského Echa.
