Aktivita s nabízením slavičích příběhů s ilustracemi dcery skoro ustala, ale dobré říct, že knížky ještě jsou.
Vím, že z vás, kdo ji chtěl, dávno v ní listuje, ale třeba byste měli nápad, koho jí o vánocích potěšit.
Nepíši to zde proto, abych se jich zbavil za každou cenu, náklad je pomalu rozebrán a stovka, co v komíncích čeká, je tak akorát brát je s sebou na besedy. Protože jsem zjistil, že není lepší reklamy, než knížku uvést šířeji přímo před lidmi. Většinou ty dvě stovky, než odejdou, najdou. S možností vepsat pár slov.
Jsme samozřejmě schopni poslat je i poštou kamkoli. Připočíst budete muset 80 korun za vícepráce. Ale doma ji pak máte před plotem a včas. S vepsáním podobným.
Říkal jsem si, když by pár balíčků ještě k čtenářům vyrazilo, měl bych volné ruce pro nápady další. Přeci jen jsme prvotinu vydali vlastním nákladem a záležitost to laciná úplně není. Pokud chcete lepší papír a pevnou obálku, do ilustrací, aby nikdo nezasahoval, vypravíte ji sami.
Pokud bych se měl za knížkou ohlédnout, byl to fajn nápad. Dlouho jsem hledal, kam děj zasadit, které místo vybrat. Pak se ukázalo Mnichovo Hradiště se starou bažantnicí jako nejvhodnější. Neznal jsem lokalitu úplně zas tak dlouho jako třeba zdejší u Klenice, ale já jsem na ostatní v příběhu nezapomněl. Hrdinu jsem tam k dotknutí míst poslal. Ale nejmenovali jsme konkrétně, přišlo nám to zbytečné. Spíš se rodinný tým shodl, že necháme jen určité body – Jizeru, Chlum, Klenici a tak. Březenský park, rohatská Hora či rybníky u Koprníku nebyly podstatnými. Místní, když už je příběh pozval za humna, snadno je poznali a ostatním by to stejně moc neřeklo. Ale kdo by snad z čtenářů chtěl, přijďte si krajinu z příběhů zažít. Bude obyčejná, jak obyčejná je knížka. Jak sami slavíci. Ale když neodspěcháte, potěšení stane na vaší straně.
Po bitvě je každý generál! I já bych dnes při přepisu mnohé uchopil jinak. Ale dobře vím od čtenářů, že téma bavilo. Jen mi je líto krajiny zdejší kněžmostské. Přestože jsem ji v příbězích mnohde ukotvil, k čtenářům šířeji nepromluvila. Zdejší obec jako jediná neprojevila zájem a knize nabídkou nepomohla. V knihovně sice snad zastoupena je, ale dostala se tam cestou poněkud krkolomnou a nejspíš bez podpisu. Mrzí mne to i proto, že příroda za naše vzájemné mračení se nemůže a dětský čtenář už vůbec ne. Že třeba škola si nechala takovou příležitost ujít, je smutné nade vše. A to si představte, že jediným jsem, kdo zachránil místní mokřady, kdo pomohl dubům na Koprníku ke státní péči, kdo desítky let dopisoval do zpravodaje o přírodě, kdo vepsal díl do knihy o Kněžmostu. Tak tento list událostí je jediný stinný, jinak vše zalité sluncem.
Hnízdiště, odkud se ptačí hrdina vydal na cestu žitím a kam se nakonec vrátil, už není. Křoviny byly z okraje doubravy odtěženy, místo přehledně vyčištěno. Kdoví, kdybych lidem ze zdejší rolnické společnosti včas knížku dal, možná by trnkoví ušetřili. S černými bezy a babykou, i s třešní ptačí. S pařezem se studánkou uvnitř, kterou jsem z chytání znal.
Dnes ten les vypadá jak růže na střelnici, průhledný, zkultivovaný. Ale bez křídel, beze zpěvu. Bez nocí ptačího toužení ke hvězdám, k vyčkávání pro dočkání se.
Řekněte o knížce známým, že vůbec taková je. V knihkupectvích už ji nenajdete, tak o ní nikdo moc neví. Slavíci od roku vydání z těchto míst neodletěli. Ukotveni jsou právě v ní.
A zdejší řeka? Dál šumí do nocí, dál místům zpívá! O všech těch dočkáních, o naději.
