Příznivci zelené stránky, vítejte!
Zas už jsem po tahu. Ovšem aktivita tato se s mládím nedá srovnat. Zatímco tam bych už dávno zavedl „vyprošťovací pivo“, tady klepu svěží do klávesnice.
Horním Bousovem jsem projížděl zvečera, když chlapi táhli k Pyrámu pít. Měl jsem to s časem akorát, stmívání se se mnou nemazalo. Zdržel jsem se doma, zkusil jsem po čase, jaké by to bylo poležet civilizovaně pod střechou. A pak jsem nestíhal…
Byl tropický večer, co chystal se uvést v bijáku tropickou noc.
Ploty sadů čím dál víc svazují krajinu, kupodivu u jednoho z nich jsem našel uzoučký úhorek plný života. To posledně, když jsem tam koukal po ťuhýcích. Pro ty jsou pozorovatelny ideální.
Hraji oba slavíky, pořád to stejné. Nechci pokus běžící od půlky července kazit nevhodnou změnou.
V autě se ležet nedá, kdyby bylo z olšového dřeva, připadal bych si jako v sauně. Je ale v pohodě poležet na zádech a přemýšlet o životě. A když tím přetékám, promýšlím chytání. Jak se o tahu dovědět víc, ještě o něco víc? Především tím, že sem budu jezdit o prázdninách, dokud to počasí dovolí. Bezinky se sice scvrkávají, ale ptáci to neřeší. Zobou a barví po nich všechno, co jde. Hlínu, větve, ruce, kalhoty.
Hvězdy se rozprostřely, jak mají být, snad něco od hor poletí.
Budík v mobilu zařídil vstávání, uléhám až, když je utahaný.
Kontrola před čtvrtou mne zase vrací k dojmu, že na tuhle skladbu se ptáci příliš neženou. Najednou to před rákosinou zafrčelo hned vedle přehrávky a lehké tyčky reagují oklepáním. No prosím, pak že to nelítá!
Ptáček, co se chytil má v očích nadobro vše. Zornice roztaženy kvůli noci a k první cestě na jih. Slávik červienka!
Líbí se mi ten titul od Slováků. Slavíkem trošičku je. Už proto, že přilétla na jejich zpěv. Kdyby tak člověk věděl, odkud ta červenka je. Kolik už podobných etap má za sebou. Teď prvně naletěla. Vybírám kroužek, než noc si ji odvede zpět.
Pak bylo ráno, v síti dva slavíci, pak ptáci ostatní a šlo se balit.
Z oranice se práší a prášit prý nepřestane do konce prázdnin.
Jede kolem autobus a přesto že stojím za svodnicí za „plůtkem“ lebedy, lidé mne vidí a naklánějí k poli málem i autobus. Budou mít po cestě o čem si povídat.
Odjíždím do práce, vracím se domů.
Z foťáku lovím tu červenku, abych měl pro vás. A kdo byste neznal ťuhýka obecného, mám ho tu ze včerejška.
