Den ze dne se to mění. Jeden den se v sítích málem honí vítr a spadne tam při tom jen několik toulavých pírek, aby v noci příští bylo křídel dost. A taková byla ta dnešní, kdy z Obrub zněla hudební produkce pro mladé, krajina potemněla a ptáci pod mraky početně vletěli.
Kdo hrál, měl na vítězství!
Vedle stařičkých topolů v místě, kde jsem kroužkoval stehlíky „na vodě“ už v konci minulého století zpívali nocí oba slavíci. Došlo k taktické změně, přidal jsem postranní síť a zdroj hlasu vystrčil před vyschlou svodnici do oraniště. Slyšet to bylo parádně.
Že se něco děje, signalizovala už kontrola v noci, kdy boční síť držela tmavého slavíka hned v místě zdroje, příčná nad rákosinou kupodivu velkého rákosníka a rákosníka obecného. To se nestává, aby při vyhraněném repertoáru „byli ptáci v noci“.
A ráno to jelo! Červenky už přepelichané do šatu dospělých, další slavíci tmaví, modráček – letošní samička, pěnice, rákosníci, drozdi a cvrčilky zelené spolu s ťuhýky.
Schází už zpěvní rákosníci, proletěli.
Chytám letos noční tah s přestávkou jen několika dnů (počasí) již od půlky července a myslím, že mnohé jsem konečně pochopil. A dopochopím. Třeba to, že slavíky tmavé lze v optimálním tahovém datu nachytat i v Česku. Že slavičí zpěv může přilákat modráčka. Že na trouch vysušené topolové listí voní vůní, kterou znám od dětství. Ano, tam z těch topolů! Stály tam, co nyní. Chodili jsme tudy starými cestami v úvozech. Budou někde pod tou hlínou přiklopené. Vyprahlou hlínou po které nocí tak klopýtám. Pole už se neořou hlubokou orbou a tato podmítka neumožňuje hroudu zamáčknout botou dolů. Šli jste někdy po kolejích v štěrku? Nešlo vám to? Tak tak se chodí tady od topolů k sítím! Nevadí mi to, aspoň cestou neusnu.
Dnes bylo nádherné ptačí ráno ale i kdyby nebylo a příliš se nekroužkovalo i tak bych odjížděl v radosti. Z krajiny podmanivé…
.
