Stahováni z oblohy

Žádné komentáře u textu s názvem Stahováni z oblohy
Jde o moderní chytání pro zavírání kroužků.
Vyberete si místo v krajině kde by vás to bavilo, zvečera tam přinesete přehrávací soupravu, připravíte si prostupy ve vegetaci pro sítě, usnete někde poblíž na zemi či v autě a až vám budík zazvoní po půlnoci, že právě takhle jste si přáli vstávat, uděláte to. Čelovku místo čepice, zažhnete ji, abyste dali znát, že nejste černá zvěř, předpřipravené sítě roztáhnete do chytací polohy a jdete si ještě poležet. K minutovkám – spíš ale přemýšlení.
Z krajiny zpívají slavíci tmavý i obecný, hvězdy vše sledují, vy sledujete je. Uvidíte tam anebo ne nějakého ptačího cestovatele kdesi vysoko nad krajinou? Spíš ne. Létají vysoko, nad jeden kilometr s největší pravděpodobností. Vy je ale pozvánkou dohmátnete a v čase rozednění žijete „superchviličku“. To se ptáci slétají ke zdroji zvuku, dávno neseném již jenom v polohlase. Křídel nepředstavitelných, barev jakbysmet! To když to vyjde, když chytání se vede. Když noc byla příznivá a ráno bez povětří. To kvůli sítím.
Tam vpředu v rákosí, tam jsou dva prostupy, tam byste našli sítě.
A později ptáky. To když se kolem už mnozí z nich dorozumívají. Mezi sebou, sítěmi pochytaní. Máte příležitost najednou pochopit díl ptačí migrace. Ptáci jsou rozpumpovaní z končící etapy. Stejně by někde poblíž sami zastavili. Bylo totiž nad ránem.
Chce toto chytání zvláštní obezřetnost. Ptáci jsou hbití a oproti odchytům denním jako by vyměnění.
Podívejte jen na toho slavíka! Dočkat se nemohl. Povolíte a hned je pryč. Musel však chviličku utratit v pojízdné observatoři. Mezi pytlíky s jinými nachytanci.
A jde vše rychle bez zdržování. Slavíci většinou naposled, těm třeba prohlídnout postavy pořádně. Proměřit, provážit, často též profotit.
Protože je v místě sezónní vodoteče pod Horním Bousovem i pěkný pruh rákosiny, v pytlících končí též rákosníci. Vylovím jednoho, abyste uznali, že i oni jsou krásní.
A tady s přidanou hodnotou, voláním dálek. Však taky po bříškách tuku je poctivého! Stupnice šest nebo sedm, ale s tím vás mást rozhodně nemíním. Acrocephalus schoenobaenus se jmenuje ten parádník. Mladičký a kdo ví odkud. Bude to určitě již hezkých pár dní, co se někde položil poprvé na křídla doma pod hvězdami. Nic moc o cestě neví, ale ona jej vede. Že zlákat se nechal slavičím zpěvem k usednutí a chviličku prodlívá v ruce? Za chvíli či navečer o tom vědět už nebude. Znovu se pozvedne do výšky a nechá pracovat instinkt. A stát se může docela, že naletí znovu někde na Col de Bretolet kroužkovatelům jižnějším. Nebo u Balatonu či v Chorvatsku u některého z jezer. Mám doma hlášení jednoho takového. Taky mu kroužek odečetli a vypsali hlášení. O chvíle se jedná věru sváteční! Pak nad tou kartičkou pouštíte fantazii. Běžíte po stopách, které najednou jsou!
Nikdy bych nevyměnil to, co dělám. A noční odchyty jsou vrcholem všeho! I když máte celý ten měsíc „co chodíte hrát“ oči jak králík po myxomatóze, dokud přes ně jen trošku je vidět, půjdete navečer zas.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.