Pár let už se ví, že k podzimnímu tahu ptáků se lze dostat hodně natěsno. A je dost nadšenců, kteří mění spánek za čučení do sítí v kuželu čelovky. Jeden chytá lelky, jiný rákosníky, já chodím na slavíky.
Je večer vytažený do poslední chvíle. Po něm už přijde tma.
Slavičí háj je skoro bez slavíků, museli letět. Vzduch je horký, bývalý ekosad plný ovoce, větve zprohýbané. Hlas zelené cvrčilky uklidňuje, že traviny prázdné zdaleka ještě nejsou, parabola Rachval se těší, jak umělý zpěv odrazí do kraje. Rachvalské kopce a přílesí, sestupující až kdesi od Skuřiny. Skály, výři a letní vedro. Na druhé straně kostel patronky Kateřiny svítí fasádou, co město nechalo opelichané stavbě navléknout. Věžní hodiny, co zase jdou. Humprecht, nasvícený na straně jiné podobně a nad ním půlměsíc docela pravý. Rudý, ne zlatý, co má zámek vbodnutý na špici.
Hvězdy se rozkročily nad kotlem Klenice do souhvězdí a chtějí pomáhat. Ptáci s tím počítají, budou poslouchat a letět podle nich. Počítat s jejich pootočením během noci a kus cesty zdárně tak odškrtnout.
Je srpen v čase narozenin mistra Štěpána Raka, přítele zdejších slavíků. Stál tady v radosti před koncertem, co patřil slavíkům. Večerem jsem provázel, i dnes bych si oblek vzal pro loučení.
Sítě se postavily v travinách napříč, budou připraveny. Noc.
A už je k ránu a mělo by se začínat.
Ptáci, které přehrávka usadila po okolí, přijdou se podívat k sítím. Ráno je bez rosy, teplé jak večer co nikdy už nebude.
Sítě chytají, kroužky se lesknou a tužka po papíře kmitá. Táhnou!
Slavík modráček, první pro Slavičí háj, co jej tu noc na hodin pár odložila.
Mladá samička zobákem zastrašující.
Kde je vzdálen její domov? Nikdo to neodhadne.
Nádherný odchyt k obecným slavíkům!
Jednou letí ptáků za noci víc, jindy jen pár. Nevíme proč, jenom se dohadujeme.
Co ovlivňuje tah pěvců nížinou? Kam nejlíp zítra zachytat? Probloumat pár hodin pod oblohou a užasnout, chytí-li se třeba host takovýto? Jedná se o mladou Pěnici vlašskou Sylvia nisoria.
A už se kroužkuje.
