Slavičí háj je potutelný. Večer do něho usedá, všude je klid. Jen kdesi za Chloumeckým hřbetem rámusí z oblohy hrom. Je jich prý plná republika. Ptáci se buď neozývají, nebo tu žádní nejsou.
Natahuji „Sestavu čtyř“, aby mi slavíci neutíkali jak dělo se dosud. Visí tu sítě, co nechytaly hromadu let. Hluboké, ostřejší, kvalitní.
V noci jsou hvězdy, obloha vyčištěná, přehrávka upaluje k ránu.
A ráno? V síti visí jediný rákosník a po chvíli přídavkem drozd.
Večer nic nebylo a noc nepřidala. Jsou tyto výsledky pro vytrvalé. Nevzdat to, věřit že noci se polepší, že přijde zase ta pravá rozdávačná.
Zapsaná nula je důležitá. Není to pro veselí, jsou to ale čísla do finální statistiky. Jen umět rozhodnout, kdy zůstat ležet a kdy tam jít žít!
