Kolem Kněžmostu už červenek moc nenajdete, ale stačí přijet k Úhelnici na jihu regionu a nevyjdete z údivu.
Vyčkejte ale večera aby vás okouzlení přemohlo snáz. Ozvou se jeřábi, přeletí černý čáp, rozvoní se omamně – ano, tady to sedí – bílé orchideje na vysokých stopkách vemeníky. Les vydechne poctivou letní vůní a pak to najednou slyšíte. Kolem pasek i v houštinách. Červenky! Vyvádějí mladé a je jich plný les. Cvrkají po holinách, v hromadách roští, jsou kropenaté a životem nezkušené.
Působí přátelsky. Zvědavé, nebojácné.
Foto: Zdeňka P.
Nikdo se v nich dodnes pořádně nevyzná, nikdo je nezkoumal. Například jak to je s jejich hnízděním. Je v roce jediné nebo jsou dvě? Jak to je s pelicháním, tam je také veliký dluh.
Je nádherný ten les – bezkolencová doubrava, vzácná.
Chcete uslyšet ťukání strakapouda prostředního? No tak tam běžte! Zažít hnízdit luňáky červené? Není problém. Chcete se přeplavit krásou? Tak z těch míst prostě neodcházejte!
Lesy kolem Úhelnice směřující k pravému Polabí jsou nejen jemu podobné, ale i nejcennější. Však jsem to vepsal do knihy o Kněžmostu, můžete si to nalistovat.
