Kroužkujete-li mláďata v hnízdě u slavíků, platilo nařízení k provedení mezi 6. až 8. dnem věku. Slavíci totiž opouštějí hnízdo kolem 12. dne zdaleka ještě nelétavá. Ale protože mluvíme o přírodě, není to tak vždycky. Tam, kde je hnízdo umístěno bezpečně a bez rušení, mohou v něm mláďata vydržet déle. V každém případně je pak rodiče obsluhují v okolní vegetaci, kam se rozběhla a několikrát od té doby i přemístila.
Činí tak celá řada dalších pěvců, hnízdících na zemi či blízko ní.
Takovou strategii už musel zvolit pár kosů v zahradě, kdy první mláďata jim vybrala veverka, druhé kočka a až třetí z hnízda včas prchla. Ve stavu opravdu nelétavém. Jde ale o život a ten zatím drží.
Jednoho trosečníka vidíte v skřípině v jezírku na stvolech těsně nad vodou, kam jej rodiče zaletují krmit.
Už tedy nezaletují. Nabral jsem ho sítkem na čištění hladiny a usadil do neprostupné vistárie.
Pro každý případ jsem ovšem odchytil velkou užovku, která tu byla pár hodin už pobytem. Že to tak je jsem poznal podle zakalené vody pod lekníny a do široka rozutíkaných žab. Ať si loví po Kněžmostce! Mladého kosa by chytla jako nic. Však taky staří na ni upozorňovali, ta reakce ptáků na hada je naprosto specifická. Varovné hlasy, poskakování po malých kouscích, nebojácnost, otevřené zobáky jako by jim bylo horko.
A pak už se objevila, tak jsem ji pobyt přeadresoval.
Kvete lípa. Musí jí být pořádně let, když jsme se sem stěhovali, vyryl jsem ji ve vysokém smrkovém lese jako deštníček. Vůbec nemohla růst a vyčerpala by se. Tady se jí vede, i když po přesazení se jí dlouho vstávat nechtělo.
Už to s ní vypadalo zle. Kvete třetím rokem a vždy pouze na jedné z mohutných větví. Ke slunci.
Je to ale něco, taky bych ji ustavil symbolem státnosti, jak stalo se dávno.
Ta vůně je jemná a květy léčivé. Věříte síle bylin a lidem co to s ní umí? Opravdu nemyslím současné hordy šarlatánů s miskou na prachy hnedle ve verandě. Je to jak s ptáčnictvím, spousta jich bývala z hor.
Sám jsem takovou kořenářku znal a někde o tom dávno už napsal.
Ta babka prořídlých úst porazila tenkrát před zraky ulice Na Hrázi celé socialistické zdravotnictví na lopatky a její druh Alojz musel hrobníkovi z lopaty. Na pěkných ještě pár let.
Na všechno přírodní lékárna nestačí to je jasné, ale na báječné pocity po užití odvaru to vyjde stoprocentně. Musíte být ale tiší a v šálečku ucítit celý ten dlouhý rok příprav toho stromu. Vychystání rozdat se potřebným, zesláblým všem! Čekajícím v těšeních, kteří se právě dočkali.
Sedím na špalku a počítám hmyz, co návštěvu neodmítl. Jak se vzdalujícím ránem všech přibývá a provoz houstne. Jak vířením stromu část nad hladinou celá se odívá! Čmeláci a včely samotářky. I ty organizované v úlu, docela čerstvě vylíhlá babočka síťkovaná té tmavé letní generace. Hmyz dole z jezírka co křídel se dočkal.
Je to tu na chviličku, snad na pár hodin jen kvůli těm nenasytům, ale mám to divadlo naštěstí blízko. Mohu říct na dosah.
V zahradě kovárny nenajdu zbytečných kořenů a i ty, na kterých sám postávám, jsou tady právem.
