Od těch dob čekám

Žádné komentáře u textu s názvem Od těch dob čekám
Vítejte v naší zahradě.
Fotky jsou přepražené sluncem, ale tady není fotografický blog. Tady jde o zábavu.
V jednom rohu lesní porost dusí akébie, teď právě voní.
K fotkám nabízím radši vedení: Akébie je ta nejtmavší středová část s dvěma kopci mezi smrkem a borovicí. (Tu jednu kdysi tak objala, že ji vítr v půli přerazil. Jsou to potvory, ale voní jako Bonpari. Možná znáte. Hnízdí v ní občas sedmihlásek).
Na dalším konci je vistárie, měl bych ji stříhat aby kvetla, kvete i tak. (Vistárie vpravo teprve rozkvétající. Někdy se povede, že předběhne listí a pak to bývá zážitek. Nestříhám ji kvůli slavíkům, kdyby… . Nad jezírkem z té deštníkové lípy lovívá ledňáček).
Jinde sakura (už odkvetlá) a na ní namotaný plamének. Jeho vanilková vůně je všude (letos je teplo tak voní neskutečně. Květenství umírněné opakuje v létě. Sakura jsou ty větve, po níchž se pne. Tady se jednou zastavila i sýkořice).
Na zídce břečťan a na kovárně taky. Na fasádě loubinec trojhrotý a pod okapem psí víno. Pod převislou lípou jezírko, které už zase promluvilo. Ještě sklo z posledně není pořádně určeno a už se našlo jiné. Duhové jako to, o které jsem přišel.
Tak snad se jej podaří odborníkům prozkoumat.
Je naše zahrada plná lián, aby přilákala slavíka. A jednou se už stalo.
Má teď svěží barvy. Ještě jsem opomenul trubač kořenující, po rumpálu vylezlý vysoko na modřín.
Do jezírka přilétá mnoho ptáků pro kapky do peří i k napití. Hladina se propadá jak mizí i po krajině. Vše se vším souvisí.
Včera naprosto neuvěřitelně usedl před dům čáp. Je to jeden z „našich“ na komíně a musíme si zvykat na tu návštěvu. Bude to pěkné přivykání. Chodil tady loukou a vypadal neskutečně. Mohl jsem se v pocitu nad kafem utopit. Vyšlo to, slyšíš Tome? Přes všechny ty průpovídky kolemrozumujících za roky minulé to přeci vyšlo! Děkuju ti za odvahu i zručnost. Už si snad povedou sami a hnízdo jim stavět nemusíš…
Kroužek nemá ani jeden z nich, už jsem prohlížel.
Tenkrát se slavík objevil přesně v tomto čase. Že by snad zase?
Měl jsem krásný telefonát kvůli vlaštovkám od lidí, kterých si vážím. Dočkali se a zřejmě jen málokdo z nás si tady u monitoru dovede představit, jak jsou ti dříve narození manželé štastni.
Jedna prý s kroužkem to zase dokázala, takže o hnízdění – nashledanou.
Kdyby byla podobných celá republika, tak by nejspíš nějak vypadal ráj!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *