Přijíždím k Dobré Vodě, dnes se s ní jaro přišlo pozdravit.
Leskne se zem a slunce se jí dotýká. Už o sebe stojí. Od jihu někde od Kněžmostu letí skřivani. Nikterak vysoko, jen aby křídla neplouhali. Je jich sedm.
Usedají a už nikam dál nepoletí. Rozložili se podle cesty, co vede po terase někam k Přestavlkům, tihle jsou doma! A když pak jedu od Hradiště, bylo to tak. Dva už jsou ve vzduchu a zpívají.
Skřivany mám opravdu rád, jsou houževnatí. Vím toho na ně docela dost, co mi stačili ukázat. A mám je rád právě i za jaro. Oni ho přivádějí a zpěvem pak drží po krajinách.
Chytil jsem v prosinci čtyřiaosmdesát vzácného skřivana lesního. Byl na rumišti, nevím, proč neletěl tehdy k jihu. Na tom rumišti už dávno stojí domy.
Dnes už zpívali ptáci. Kdo nemohl vydržet, začněte slavit. Přišel čas, který nás zas tolik nabudí, potěší a tolik naučí. Veliký svátek ornitologů!
U Červenského rybníka jeden takový v zelené Felicii byl vmáčklý za sklem nad dalekohledem a už si užíval. V severovýchodní části v oblastí šíje Červenské kosy je hladina už volná a kachny ji teď už uhlídají.
Hejno špačků prohlíží rákosí, jestli v něm večer půjde usnout. Po čase. A ono půjde.
