Nevím, kolik se vás najde, kdo si to bude chtít číst. Tím, jak blog funguje nově a jak některé dopisy vás čtenářů vypovídají, stojíte i o témata „nepatřičná“. Jedno takové nabízím dnes večer.
V kovárně jsme před chvílí rozpustili sešlost přátel z éry komunálního politizování a přitom mne napadlo, že bych mohl pár vět k pokladu, který tam čeká na renovaci. K hřbitovním brankám roku narození dávného.
Na obrázku vidíte dílo otryskané do metalova, tedy zbavené koroze i šílených vrstev všelijakých „skleněných“ barev – patlanin z reklamy.
Je to po předchozím odstranění částí zničených korozí první krok v opravě. A je hned po předávačce nejkrásnější. Vidíte před sebou práci surovou, jak stála kdysi před kovářem a jeho pomocníky.
Co to bylo za dobu?
Zatím nevím, ale vědět budu, protože hřbitovní doplněk je jistě původní, tedy s výstavbou hřbitova. A to už tak těžké zjistit není, kdy se ukončilo pohřbívání u kostela a začalo v novém.
Přeli jsme se v dílně o ten křížek, zda může být původní, nebo přibyl časem. Teď je jasné podle způsobu zhotovení, že původní opravdu je.
Zatím ne, ale třeba najdu značku kováře, zatím se ukazují jen elegantní značení technická.
A v detailu si povšimněte i vnýtování jednotlivých dílů prostě – radost z toho číst!
Mohlo jít o místní kovářskou dílnu, aby tak.. mám odtud hlavní kovadlinu! Pak podezření porovnám. A kdyby ne, rohatinu mám od dílny druhé. Pokud byli oslovení mistři v místě, musí to vyjít a my se k tématu ještě jednou vrátíme.
To ale není tečka definitivní, tu udělám teď:
Uznejte, jak umění v železe drží staletí. Posledně jsem psal o zvonu, ale tady to není o nic menší. Proč by mělo být?
Kolik lidí v pietě vzalo za kliku té hlavní z branek? Kolik smutku fortelnost zadržuje!
A znovu jsme u toho – Čas! Diktátor nesmlouvavý. Umět se mu tak postavit a porazit jej. Nikdo, opravdu nikdo to nedovede! Ani to bytelné železo!
Krása