Tak už jen pár hodin a v Sobotce otvíráme!
Výstava visí, je rozložena, nainstalována chcete-li. Obsah je bohatý.
Ale ta galerie jedna sobotecká, ta si řekla o víc! Ještě místo na zdech, ještě se mi to nezdá dost dobré – Pavle, sáhni do tašky. Mám fotky navíc, samozřejmě. Z klipu vyklepávám jakousi starou výstavu a beru si tedy ještě dva. Nezdály se ty prostory, ale troufají si.
Vezu i „scénku“, tradičně a něco k zalistování na stolky. Scénkou myslím výjev, tentokrát z čižby. Stará dřevěná ptáčnická klícka s kapsičkami na vodu krytá lískovím, uvnitř vězněný slavík a kolem plno smyček z žíní. Surovost na entou! A na větvi popisek, o co jde, aby lidi věděli.
Dole v chodbě sítě na zdi docela všelijaké, sklopky starých chytačů, dnes málem primitivní – ale pozor – nachytat ty pastičky uměly! Co jim tehdy zbývalo, měli, co bylo. Dnes stačí k licenci peníze a ty nejkvalitnější sítě japonského typu třeba až ze zámoří jsou vaše. Na jaké si vzpomenete! Dříve se pletly, očko po očku. Síťovaly. A otcové zakladatelé je měli pýchou ve veliké péči. Mám doma pravá pletená tenata – chytací síť, ale ta nevystavím, mám o ně strach. Dostal jsem je darem. Už ta klícka je odvaha, ale personál nepamatuje, že by cokoli zmizelo. Zas to mít doma po šuplíkách, to mi je málo.
Víte, co před takovou akcí, když už je naladěno, je třeba ještě udělat? Zavolat znovu těm, kteří na vernisáži promluví. Obě osobnosti potvrdily a to vám všechno dodává nálady. Bude to zážitek, téma je poctivé.
Mám pár vět k tomu také, jsem po slavících hráčem hned číslo dvě. To není špatné pořadí. Promluvím, a vím už jak. Není to pro mne vůbec složité, divili byste se možná. Vždyť tou krajinou hned na výstavu projíždím a dobře tam vidím oba ty palce, jak mi je drží, aby to dopadlo. Vždyť nesu na trh i kůži její!
Kdo nemohl se do Sobotky vydat, natáhněte si budíky s připomínkou v mobilech na osmnáctou, to otvíráme.
A už jsem se ptal milé paní knihovnice Magdy, jak nás tam dlouho nechá. Neodpověděla špatně.
Tak hezký čas.
