Nadpis více než výmluvný. Skončilo snažení, výstava zahájena.
Jdeme Šrámkovou Sobotkou, mírně prší, náměstí se leskne. O holi místní básník stoupá po schodech a podává mi ruku.
Známe se dávno.
V knihovně, kde besededujeme, je teplo a útulno. Vzpomínám na čas, jak šel, jak prošel. A v autě pak cestou domů se do hlavy vtlačil díl druhý, takové pokračování – kolik ho ještě bude? Budu si přát, jiného nezmohu.
Děkuji všem.
