Ano, tak to měli slavíci, než v lůnu Klenice na konci jedné z letních nocí zlákáni přehrávkou zastavili. A dostali kroužek.
Ptačí park na okraji města Dolního Bousova byl prostorem k rozšiřování poznatků lidí, které druh zajímá. Sešli se, aby do sítí a sklapovacích pastiček ptáky chytali a v minutách setkání prohlíželi. A práce se dařila.
Internet byl využíván především k představě o počasí, někdy i k porovnání, co se děje na odchytových místech republiky jinde. Odborné diskutování střídaly humorné zážitky přesně tak, jak si vždy přeji. Má-li člověk volný čas rozpouštět v zálibě, ať jsou to chvíle co nejkrásnější! Rám tomu obrazu dotvářel útulný již poloprázdný Slavičí háj, z kterého chvíli co chvíli mizeli jeho okřídlenci. K odlétání. Ovocné stromy čistého místa ovoce letos neměly, mráz květy poutínal, když běželo o budoucí. A tak se dívají jeden po druhém a jako bych slyšel to jejich doznívající naříkání. Zato slavíci a pěvcové jiní – ti vyšli na jedničku! Rozmnožili se v roku přeúspěšném. K jihu tak míří počty pokračovatelů, odhodlaných se vrátit, jak to jen půjde. A my to uvidíme podle těch kroužků. Úspěšné uvidíme..
Návštěva, kterou jsem hostil, se vyjadřovala pochvalně k prostředí, o záměru zvířatům pomoct.
Zkušený zajíc už zase na podvečerním chodníčku za lupením, bažantí máma s omladinou na okraji třtiny. Cvrčilky před sítí, natažené travinami. Obrovský měsíc nevysoko a hvězdy kolem něj na obloze, od které neví se, co čekat. Bouřku, déšť, slavíky, povětří, anebo od všeho trochu v koktejlu k ochutnání?
Kafe ze skvělé sobotecké cukrárny, housky čekáním v igelitu silně vrásčité, ryngle co teprve na roubech sládnou, průhledy síťovím v dírách po rezavých netopýrech. Když už zmiňuji zubaté létavce, háj se brzy poodhalí. To díky přístroji, který je v tmách postupně identifikoval a znalá obsluha v seznamu předloží. Tak to bude hodně zajímavé a měrou podobnou přínosné. Budeme chytřejší – a malá nápověda – druhy to byly zajímavé.
Nebyl to ale jediný výzkum přidaný navíc.
Na poli u dráhy se chytali dravci. A jak bývá, dlouho se nic nedělo a pak přeci. Takže i to na blogu uvidíte. Zkoušel se také odchyt rákosníků za dne i v noci. I tam se zadařilo.
S přáteli měli jsme shodu – jak dobře, že kout je! Jak čisto v něm bez chemie, jak ladno v běžícím létě! Jak rozvoněno pro chytací ulici podťatou travou před bochníčky vrb, jež konečně trochu víc rostou. Opečovávané.
Je pocitem pocitů obracet jazykem tuto pralinku. Místo mladé, umělé, a přeci tak vyladěné! Příroda si jej převzala hned ten den po slavnostním otevření od nás. A trojice nadšenců neměla obav, jak kroky půjdou. Teď právě ubírající létem, jednom z těch „nových“ a míří k utichání. Na chviličku jen, na pár týdnů, než se kraj nadechne k pokračování. Samozřejmému.
…
Večer přinesu další včetně obrázků. A pak budeme pokračovat, jak dál půjdou odchyty v SH.
Tak přijďte pro zbytek slavičího léta sem na jejich stránku, vážení příznivci blogu.
