Ne snad, že je pátek – dělníka svátek, ale nezapálím v kovárně, že práce by netěšila. A já jinak pracovat už nechci.
Je to strašný, dělám chyby svojí pomalostí, nestíhám se s přáteli vyrovnat hned a najednou je pozdě. A tak Jardovi věnuji alespoň tenhle pátek, abych se dorozloučil.
…
Nebudu ani nic psát, dám jen fotky z besedy v Hradišti.
Až bude figurka do betlému hotova (nesu hnízdo s mláďaty), pošlou ji k prohlédnutí. Jsou báječní.
Teď si ale uvědomuji, že by to bylo neuctivé, nechat tyto lidi bez komentáře.
Klub Jednoty bratrské z Mnichova Hradiště a fotky laskavě dodala D. Nováková.
Mají skvělých nápadů, staví i pohyblivý betlém. Poptali veřejnost, koho by tam ráda měla. A tak, ač přespolní, budu tam i já se slavíky. Čtou mé články v Echu, uvařili čaj, hráli na kytaru, zpívali, byli milí.
Nikdy se nestalo, aby mne někdo kotvil do budoucnosti tak nádherným způsobem, jak myslí oni.
A protože jsem je k slavičímu blogu pozval, ještě jednou říkám – je to pro mne veliká čest a moc si události vážím!
Chtěli, abych přinesl pár firurek z betlému, našeho kovaného. Vzal jsem radši celou jednu bednu a podívejte, co to tam udělalo s dětmi. To je vysvědčení pro skupinu! Knížky dvě objednali, třetí jsem přidal. Mají je na letní tábor odměnou nejlepším.
Já myslím, že to takhle už slovy stačí. Víc říkají sami, jací jsou.
Jel jsem tam opravdu rád a byl taky tak. Ptali se o železe, o krajinách, co máme společné, o slavících i o Vánocích, tak se vyptávali a čas se u stolu neměřil.
Děkuju za ten zážitek.
Jo, a ještě jednu věc, ať nedlužím aspoň tady.
Jestli má někdo slunce v duši, pak jsou to oni, rozsévající..
