Dovítáno 2017

Třicet účastníků přišlo ráno za námi do Slavičího háje.

Cestou přes Horní Bousov mi skočil pod kola východ slunce. Dobržďoval jsem už s foťákem.

Slavičí háj – slavíků ráj!

Nevím, jak to provedli, ale dnes už tam byli nejmíň čtyři. Tak jsme je začali chytat. Nemůžu napsat kroužkovat, protože kroužky už mají. Z minula. Hůř se mi v takových případech mluví, bývám dojatý.

A lidé mi věřili, když u lavičky podle bravurního zpěvu jsem poznamenal, že pokud zpěváka chytíme, bude to dobrý známý. Sám od sebe by se nechytil, přečetl nás už, když jsme se u tabule mezi sebou zdravili. Ale na domnělého soka, to se po chvíli chytil. A kroužek měl hladký. Na africké slunce už zvyklý. A na Slavičí háj nakonec taky.

(Kdyby jste se někdo pídil po kratších rukávech, je to kvůli vyplétání ze sítí. Vše ostatní překáží, knoflíky manžet nejvíc).

Odchyty se dařily, počasí parádní.

Kroužkovali jsme krásného samečka zvonohlíka zahradního (vůbec na VPZ poprvé, takže i pravidelní návštěvníci viděli konečně jiného, než rezavé slavičí peří), koňadru, pěnici pokřovní, strnada obecného.

Mladý ornitolog se sešitkem zapsal opravdu dost zajímavých druhů, ptačí park s přilehlostmi se tedy předevedl. Stihla to kukačka, která se nechala fotit, divoké husy přelétly nad námi, pěli skřivani a vše přezpívávali slavíci.

Rybník Zvolínek si připravil úžas i pro otrlé, to když se na hladině předváděl vybarvený kačer zrzohlávky. Na rákosí hnědý bramborníček spolu se strnady rákosními a rákosníkem proužkovaným i obecným. Vlaštovky nad vodou, krahujec ve vzduchu, pochopi a jejich zásnubní lety a pak pro změnu slavíci a zase slavíci. Jejich not bylo všude plno a uvážím-li, že před třemi dny tam bylo od nich ticho, rádi mne opravdu mít asi musí.

Lidé si ověřili, že kroužky ptákům nevadí, retrap je důkazem nade všechno.

Stromy potrestal mráz a zahradník počítal škody. Páteční „teplota“ před týdnem se zde prý musela propadnout pod 5 stupňů , když město mělo mínus dva a to nepřežijí ani poupata. Je to kruté, ale mrazová kotlina má i svá plus (ne tedy stupně v tomto případě).

Jabloně se teprve chystají, tam prohráno není. Já ale mám ten park pro slavíky a ti se předvedli! A lidé z všemožných koutů, od Liberce, Turnova, Nového Bydžova i z Prahy, Mnichova Hradiště i Podhradí, z Blat od Jičína – až je člověku smutno, že místní příliš nechodí. Nám ale účast stačí, všichni si užijí z blízka.

Končili jsme před polednem rozdáním dárků. Ano, dospělí tiskoviny uvítají vždycky, ale děti, pro ty jsou odměny velikým zážitkem. Tento nejmladší ornitolog spadl do kopřiv – a co myslíte, rozbrečel se?

Co říci závěrem?

Poděkoval jsem týmu, byl kompletní a poděkoval jsem báječným lidem. Přírodě blízkým a tím je současně předesláno, že diskuse o setkání jsou věcné a slušné.

Sejdeme se za rok. Naplánujeme vycházku jinam, za ptactvem odlišným.

Je možná na diskusi, zda dubnová data konání nejsou časná, cvrčilky zelené to do háje nestihly. A je i jasné, že za týden bude prostředí vypadat docela jinak. Uvidíme.

Sedmnácté vítání ptačího zpěvu skončilo a před Kněžmostem začalo pršet. Přesně podle předpovědi.

Děkuji do míst, kde nám to tak pěkně zařídili!

… A toto mi doposlal jeden z účastníků – důkaz slavičí sešlosti. Ti ptáci se s kroužky vrací! Vraceli by se i bez kroužků, to bychom ale nevěděli. Nikdy.

Tak si na ně tu vzpomínku díky Zdenkovi uchovejte.

Foto: Z. Plešinger