Dobré dopoledne
Přicházejí slavičí zprávy – ano, dalo se to tušit. Já ale si z toho beru hlavně jiný rozměr. Krásně jsme se konečně propojili, toto je pro mne a výzkum cenné. Navázal jsem lidi co rádi poetičnost i ty, co radši stručný návod a radost z výsledků.
V sobotu ráno kdo chcete a můžete, přijeďte do Dolního Bousova.
Ta sešlost bude pěkná. Dělám chyby v upoutávkách, tady to ještě připomenu a dvakrát překontroluji: 29. v půl sedmé do sedmi ráno. Můžete i později, kdo chcete, najdete nás.
Jsem na ty slavíky zvědav, jestli budou už na místě. Záleží, kdo z nich přežil, mladí nedokáží přiletět včas. Kdybychom termín drželi v květnu, bylo by to po jistotě, ale já nebudu mít čas.
Včera jsme se sešli všichni tři z týmu nad roubováním stromu. A mluvili k věci.
Zahradnický nůž starého zahradníka rozvíral kapsu v kůře pro zachlazený roub a ránu uhladil štěpařský vosk. V naději.
A od Pavla k Pavlovi v otázce, co řeknu, když se najde ten, kdo se zeptá, proč pozemky takhle zahálí a „pustnou“? V čase, kdy je zájem o každý decimetr. Věřte, že připravený jsem. A obhajoba bude rychlá. I proto vás bereme letos tam. Abyste uviděli, co v praxi znamená udržet nabídku pro život těch, na které současné obrábění krajiny nemíní brát ohled. A že se takových sešlo!
Jsme opravdu zvláštní. Blázni? Trochu možná. Ale víme, co nám dělá dobře, čím prospět dovedeme. Proto i ten nápad: „V hlavní roli Příroda!“. Tak se na těch pár okének nekonečného filmu Evoluce přijďte podívat. A poslechnout místo i moji přímluvu.
Ta třtina, co občas kohosi poděsí, čeká na velikou chvíli. Je na spadnutí a už se na pozorovacích webech taxon objevuje. Ano – Locustella naevia. Na drobných křídlech z obrovských dálek míří sem dobře tři samečkové, aby spolu se slavíky doprovodili noci nejmladšího máje. Když tady traviny nenajdou jak nemají nikde, ten hlas z krajiny zmizí. My jsme to nechtěli a nedovolíme. Proto tu ty trávy jsou. A až je cvrčilčí nizoučké přeletování konečně rozvlní, budem se s přáteli po sobě dívat.
A vyběhne možná ušák, co tady porodil mladé, když je měl konečně kam skrýt, aby se k nim pro napití periodicky vracel.
A modřinky? Ty už v naučné tabuli hnízdí! A strnadi? Ti také vyčkávat nechtěli.
I do drsnější mrazové kotliny přilétlo jaro. A my mu tam v sobotu stiskneme dlaň. Při tom vzpomenu, kde jsem měl dávno už stát.
