Nádherné chvíle

Vyrazil jsem po hnízdištích projet ty, kde jsem ještě nebyl. Napíšu to hned, ať to mám za sebou. Nikde nic není.

Je to jistě cenný výsledek, ale člověk se neubrání pocitům, jestli neměl zůstat radši doma v pracovním procesu. Pak ale vítězí věda, mohu si ten čas dovolit obětovat.

A teď vám přiblížím, co jsem zažil na sklonku odpoledne.

Od skalních srubů Jizery, což je samo o sobě nádherné místo Mnichovohradišťska, jsem odjel pod Veselou. V noci bude asi mráz, obloha nad jezerem byla jiskřivá. A to ochlazení bylo důvodem pro událost, která se tak často nevidí. Hmyz, který přeci jen nad hladinou ještě poletoval byl, jak to bývá, nadějí pro vlaštovky. Zřejmě táhly a vytušily šanci. Přibývalo jich před západem slunce a dvě stovky by nestačily. S krátkými vidličkami v ocase samičky, s delšími samečkové. Bylo vidět, že jsou v lovu úspěšné. Některé vylétaly až nad pole s ozimem, i tam křídly z listů zvedaly potravu. Je radost vidět je, jak se až zastaví v letu, když něco vyplaší. Anebo se k tomu vrátí. Kdybych psal dětskou knížku o mouchách v hlavní roli, bylo by to tady hodně smutné. Věc pohledu. Některé z vlaštovek byly až cihlově červené, možná to znáte.

Odkud mohly být a kam směřují? Tah ptáků v praxi! Je fajn, když vidíte šťastlivce, kteří tu velikou cestu za přežitím zvládají a zaskočit se nechtějí nechat ani lokální mizérií. Rvou se s ní do jedné!

Místních by se tolik nesečetlo, moc jich nikde ještě není, jsou jistě průtažné.

Rybáři si hleděli udic, ale mne divadlo bavilo. A i když ani tam ještě slavík nepřiletěl, byly to nádherné okamžiky. Chvíli před večerem vzduch zůstal na povel prázdný. Tady nocovat není kde, musely jinam.

Jestli tuhle noc krajina přežije bez úhony, bude to zázrak. Obloha vydržela jasná, přichází mráz.