Tady to tenkrát bylo

Nabízím aktuální pohled na Červenský rybník od severovýchodu.

Ta místa pamatují úplně první odchyt modráčků. V půli 80. let.

Rybníky jsou velmi živé prostředí. Dynamicky se proměňující. Zejména takové, jakým je tento u Dolního Bousova.

Stjím na mostě přítokového kanálu a dívám se do dálky, kde tuším ještě hladinu. Když jsem tu stál tehdy, anebo ještě lépe jako kluk, přede mnou by byla voda. Čas ovšem naskladnil do rybníka nepředstavitelné množství sedimentů až vznikla současná podoba. S vrbinou, rozlehlými rákosinami mnohde poměrně vitálními, hlinitopísčitou šíjí krytou litorálními porosty.

Až se stane a dojde na odbahnění, rybník ztratí na atraktivitě, kterou zejména rákosina skýtá. Kdybych měl vyjmenovat všechny ptačí druhy, museli byste si jít postavit na pořádný hrnec kafe. Nemělo by se to moc říkat, ale ráksiny frčí. Hladina ne, ptáci vodní hladiny nejsou zastoupeni z obecně známých důvodů. Rákosiny a vrbiny – to už je jiná!

Toto místo rybníka ornitologové neznají, není odnikud vidět. Pro migrující bahňáky je však důležitým. Zejména na podzimním (u bahňáků spíše letním) tahu ho početně využívají. A výsledky kroužkování ukázaly, že pocházejí i hodně z daleka.

V rákosí to v květnu zpívá, že by vám navečer uši odpadly. A kdo odtud – právě z místa Červenské kosy – by se zaposlouchal, naučí se zpěvníků mnoho. Tím, který jej třeba i vyděsí, bude hlas bukače velkého. Vzácnosti, která už dnes chybí i v opravdových rájích a která tady stále ještě přebývá.