Dnes se tu objeví hlášení. I takový může blog být. Je-li potřeba pružně informovat, tady to jde.
Vzhledem k médii frekventovanému problému s ptačí chřipkou si člověk teprve uvědomí, jak se o něm v oblasti ví. Teď zavolají opravdu mnozí jak naložit s přilétlým holubem, který nechce ze dvora odletět. Co s kosem mrtvým na chodníku. Jestli se dá ještě nasypat do krmítka, nebo dál schraňovat housky pro labutě.
Jak jsem naučený, odpovídám všem. Nechci zklamat, i když odkazuji na instituce pověřené odborným servisem. Tam vás budou stát fronty o něco větší.
Vy, co máte k blogu důvěru a chtěli byste znát názor autora, chystali se zavolat, nebo i do kovárny přijít, vám bych rád ušetřil sil. Nejsem specialistou, jen znovu hledám pro sebe respektované zdroje, ze kterých vím – kdyby nic jiného a zvadly vám třeba i kytky na polici, že diskutovaný chřipkový kmen není člověku nebezpečný respektive nebylo podobné prokázáno. To je pro vás v tuto chvíli nejdůležitější. Ohniska s napadenými chovy jsou průběžně hlášena, divocí (vodní) ptáci v případě pozitivního nálezu likvidováni.
Nebudu se pouštět do rádoby učených úvah, jen bych chtěl poprosit, vydržte s ptactvem i v této pro ně ještě komplikovanější době! Nejpozději ke konci měsíce mrazy povolí, sníh možná sejde a oni už si poradí bez nás.
A já vám za to oznámím, že ochočený kos přišel před vrata i dnes. Bylo u něj pozorovat mírné zklamání, ale nasvačit se přišel. Tak snad bude dobře. Nechci chytračit, že získaná ostražitost se mu může hodit, jsem rád, že jsme spolu zůstali. Chřipky od něj se nebojím, žádnou jsem včera nechytil, jsem rád, že se dostavil.
Už ten kosí příběh ukončíme a připravím slibovaný návod, jak v dubnu na slavíky.
Popíšu fígle i prostředí, kde je očekávat.
Jak asi tušíte, návodu nevyužije každý, ovšem ani vy z hor či rozlehlých lesů nevíte, zda vás osud nezavede za květů jabloní do lázní poděbradských, bicyklem radostmi moravského jihu, po noze k rybníkům jihočeským, za pěnou na Plzeňsko. Užasnout nad sílou života do nově se formující přírody výsypek na Bílinsku. Do kopců Českého Středohoří, na soutok u Mělníka, na Karvinsko a třeba jiného k Labi v kotlině u Hradce. Do říčního úvalu nádherné Moravy či slunných pražských kamenných údolí. Na zaneřáděná předměstí sotva, ale na Vítání ptačího zpěvu do Slavičího háje už třeba ano. Tam ovšem nemusíte nic, tam budeme pracovat za vás.
Návod tu najdete zítra a na čí slavíky jsem zapomněl, tak mi to v diskusi vytkněte.
Samozřejmě ještě – početná hnízdiště Slovenska tak, jak o nich vyprávíte. Abych byl spravedlivý k sousedům.
No a vy ostatní si to prostě jen platonicky vyzkoušíte. V mobilu s nahrávkou, ztišeným krokem a chviličkou pro zážitek konečně vyšetřenou..
Tak přijďte.
