Až ten čas přijde

Žádné komentáře u textu s názvem Až ten čas přijde
Blog může mít opravdu monoho tváří. Dnes jsem ho chtěl udělat prolhaným. Že bych sem slibované téma nedal. Nebudu ovšem hazardovat s vaší náklonností.
Našel jsem v archivu jeden příběh, ten se mi hodí. My budeme slavit pětatřicítku, tento je „na kulato“ mladší.
O ŠŤASTNÝCH SETKÁNÍCH
Už čtvrt století pozvedám oči k dubnové obloze a odhaduji, která z nocí bude tou slavičí. A i když mladý apríl bývá čas bláznivý, jakmile dojde k půlce, změní se k nepoznání. Odhodí sněhové vánice i ranní jinovatku. Ze země vystoupí úbory devětsilů, rozkvetou jívy a babočky v nich stanou štěstím bez sebe! Zem zavoní k nocím plným hvězd.
Do úvalu Klenice se konečně navrací jaro!
Stojím v něm zase a tmou tuším křídla. Tisíce drobných, vířících k domovu. Jedna zastavují, jiná musí dál. Někde vysoko letí i slavíci. Už musí slyšet řeku, už poznávají třpytivý smog spícího plechového města.
Tady jsou doma! V křovinách lidského harampádí.
Rok od roku bývám nervóznější. Mám strach, že jednou přiletět nemusí. Že nebude kam.
Kroužkuji potomky potomků, postrkující odhodlaně životy za přežitím druhu. Nosívám v sobě radost i smutek. V kraji zlatých slavíků. Obraz, který jsem hledal. Slavík z Hor a třeba Starý příběh. Narodily se z tisíců hodin, kdy jsme tu mohli být spolu.
Nebudu to v šuplíku déle sušit, tady to je.
Co se od vás čeká?
Nejnáročnější je hledat slavíky čerstvě po příletu. Zpívají vzácně a vidět nejsou. Nechte to spíše těm, kteří to znají s přehrávkou a na ty své čekají.
Pro vás zbylé vidím jinou příležitost a v kalendáři určitě nespěchejte.
(Nepočítám teď ty, co půjdou s námi o VPZ. Tady jsme šli před desíti lety takto báječně! Nádherní lidé, výživné dopoledne, slavičí kraj. A důležité sdělení – chodí nám pořád takoví!)
Nabízím první máj! Kdo si troufáte, vyrazte ve dne – ale pozor – měli byste zpěv znát, jinak ho nemusíte mezi bohatnoucí kulisou rozeznat.
Můžete si pořídit do mobilu nebo na MP3 přehrávač krátkou píseň z internetu a tou místa testovat. Jen ale po jedné sloce a potom pauza! K poslouchání. Vyčkejte déle, klidně pět minut. Někdy se stane, že pták kolem vás přeletí. Jak tohle provede, okamžitě přestaňte hrát. Slavík je rezavý, poznáte ho. On pak už většinou stejně se ozve.
Hledejte slavíky vždy v křovích s podrostem. Měla by být na zemi hrabanka, vložené velké stromy nejsou podmínkou.
Pozor, ani blízkost vody není nutností, je to všechno jinak. Podstatné jsou keře a ty dnes v naší krajině najdete jen podle liniových staveb, anebo právě kolem vody. Ještě připadají v úvahu města, jejich suburbánní stanoviště a remízky v polích. Ani na jedno z nich asi nepůjdete, ovšem pokud máte možnost vyrazit do hájků či zarostlých sadů po cestičkách – to budete mít první máj jak vymalovaný! Vrážet do vás budou zřejmě zamilovaní, vracející se rozněžnění zpod kvetoucích stromů. Den bude teplý a uzdravující.
Kdo chcete ovšem zažít, proč je slavík uznáván nejvíc, přijďte až večer a počkejte si na tmu. Bez obav, že by nezačal. Jde mu o hodně a z naplánovaných vystoupení nesleví! V noci lze výborně pořizovat záznam zpěvu, ruchy většinou ustávají. Znám mezi vámi mnoho těch, kteří slyší slavíky z okna, nebo dokonce u stolu. Chlubíte se a rozumím vám. Měli jsme to kdysi taky tak.
Slavičí zahradu zpěvákovi těžko nabídnete, byla by totiž taková, že by vás sousedé proklínali. Džungloidní. Jinou neobsadí.
K zpěvákovi se v noci přiblížíte na metr. Sedí-li v keři u cesty a vy dokážete přijít v tichosti, opravdu stanete na dosah. Nebojí se. Pak si ovšem připravte uši. V takovém přiblížení na setkání vskutku nezapomenete. Nemusíte se ani podpírat, protože decibely vás udrží vibracemi vzduchu kolmo k zemi samy.
Další radou pro opravdové požitkáře je – opakovanými procházkami krajinou si vyberte kvalitní zpěváky a na ty se zaměřte. Jejich repertoár je na první poslech jiný, strofy bohaté, přednes spontánní. Jde v naprosté převaze o velmi zkušené mistry, hodinu od hodiny víc a víc podléhajících bouřícím hormonům. S hlasem dokáží neskutečné věci. Tací se zpěvem opravdu baví, sloky modelují bohatou zpěvní zásobou s tlukotem často až nekonečným. Improvizují. Věřte, že takoví opravdu existují. Desetiletý veterán od splavu Červenského rybníka byl už v půlce života slavíkem, jehož zpěv jsem poznal už v Bousově na náměstí!
Ryšavého zpěváka nejspíš neuvidíte. Sedí kryt mladým listím či větvemi, málokdy obsadí pódium exponované. Takového jsem dostal na snímku z Moravy od Břeclavi a fotografové po takových prahnou. Zpíval při železničním koridoru na suché větvi olše s velkou oblibou. Sovy si zřejmě ohlídal.
V noci pták vylákat přehrávkou nejde k změně místa, rozezpívat ano. Toho je s úspěchem využíváno při mapování hnízdišť severovýchodu Mladoboleslavska.
Dlouhé texty prý unavují, někdy můžeme navázat..

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *