Na sociální síti si lidé vyměňují zkušenosti od krmítek. Je to bezvadná tržnice názorů a funguje. Na většině míst podporovatelé výrazně naříkají, že klienti nejsou. V Kněžmostě napůl. U sousedů plno, na rohu Vilové takřka prázdno.
V pražských Vršovicích v parku ovšem už nefrčí krmítka, tam se málem hnízdí! A to může být také důvod.
Což o straky, ty umí chystat bydlení opravdu brzy a taky že chystají. Už tam v páru budují. Ale že modřinky budou zpívat a jevit zájem o hnízdiště, to mne v slunném poledni přeci jen překvapilo. V Praze je všechno dřív. I jaro, i když tady se jistě ještě o žádné nejedná. Botič je zamrzlý, ale park už ožívá.
Pozorovat městské straky opravdu stojí za to. Nemůže se člověk divit, že si od vajíček pěvců nechají vzejít až mláďata a pak si je odnosí. Byl jsem svědkem situace, kdy si tam dnes ve dvou poradily s holubem, který hodlal konzumovat špičku rohlíku. Ve chvíli byl bez oběda! Hnízdo chystaly na jírovci hned nad cestou. Koho by se bály!
Už i kosové jevili zájem o místo. Kdepak! Porozumět stavům, kdy u nás zimující ptáci takzvaně prozpěvují před odletem, nebo starší místní začínají obhajovat okrsky může být těžké a řekl bych splývající. Do toho se začnou navracet jejich příbuzní od jihu a vše se pro nás smíchá. Stane nečitelným. V tom je ornitologie též krásná, že není černobílá.
Tento fenomén je běžný třeba u sýkor a to i v lese. Kdo by se v tom vyznal. Víte kdo? Kroužkování!
Něco už se ví, na zbytek přijdeme. Zažil jsem to kdysi u hýlů, úžasné dvě zimy s nimi. Přilétali – jak ti naši z lesních tišin, tak severští „trumpetkové“. A kroužkování tomu dalo tečku. Promluvilo. A tak by to šlo dělat i u sýkor. Nebo třeba u kosů. Nebo dnes i u červenek, každý z těch zpravodajů zmínil aspoň jednu od svého krmítka, takže jich tu přezimuje docela dost. Ty se také musí „vyměnit“ až přijde jejich doba.
Jsou ty ptačí pohyby zajímavější, než by se na první pohled zdálo. I zdánlivě banální věci mohou mít zápletku. Třeba se říkalo, že když si zahradnící zakrmí v zimě pro sýkorky a vyvěsí budky nedaleko, že je tam udrží. Jenže se ví, že většina těch strávníků na krmítkách je příchozích zdaleka a potom zmizí. Přesto se budky vyplatí. Buď je mezi přezimujícími opravdu zástupce domácí populace, nebo se usadí až ty, které hostil někdo v podobné naději na jihu. Kdo to pozná?
Letošní zima přinesla otázku, jak to, že někde ptáci jsou docela početně a jinde nejsou. Co je velká a co malá návštěvnost? Proč nekonzumují lojové koule z obchoďáku a jiné ano. Opravdu, většina odpovědí směrem k přírodě je složitější, než bychom si přáli k vyřešení.
Do problematiky přikrmování vstupuje ještě jedna zajímavost.
Během zimy se návštěvnost mění i proto, že mnozí místo pobytu změní s ohledem na vývoj počasí. V předjaří zas zcela jasně a hlavně u čížků promlouvá do početnosti průtah ptáků k severu respektive návrat od jihu na severská hnízdiště. Pak je kolem dobře zásobených krmítek opravdu rušno a dokonce už i se zpěvem. Ano, je známo, že mnozí pěvci si zazpívají už během návratu domů, nebo v zastávkách. Činí tak i slavíci, tam ovšem záleží velmi na rychlosti tahu a jistě i počasí během cesty. I tady u nás se stává, že z místa zazní slavičí zpěv a druhý den už schází. A nevrátí se. To jsou ti ptáci průtažní či v širším okolí hledající uplatnění.
Jak je z uvedeného zřejmé, problematika návratů je podobně tajemná jak ono zimování.
Je na tomto poli ještě mnoho nepojmenovaného a něteré věci jsou ve vztahu k vývoji evidentně v pohybu. Vyvíjející. Zkraje se člověk divil, když okroužkoval v místě zpívajícího slavíka, zapsal ho do hnízdní karty a při náhodné kontrole o něco později tam usvědčil jiného. Kdyby tam mohl s nimi sedět všechny ty minuty jara, asi by pochopil víc!
