Každý rok to tak bude po sezóně.
Navštívil jsem svého přítele Pavla Kverka a ohlédli se za slavičím rokem v Slavičím háji. Bylo to milé ohlížení, Pavel je člověkem velmi moudrým. Seznámil jsem ho s výhledem dál, souhlasil.
A při té příležitosti jsem tam vyfotil pár obrázků pro náš budoucí časosběrný pořad.
K tomuhle obrázku bych měl asi něco říct. Ano, obyčejné dno křoví. Tak a na tomhle stojí a padá celá filosofie slavičího bydlení na klíč. Ukážeme přesně to, co potřebují. Tady se děti naučí vidět králi pěvců do ložnice i do kuchyně. Do míst naprosto obyčejných, ale veledůležitých. Kde to tak nemají, slavíků se nikdy nedočkají. Přejemné vazby, kterým jsem porozumněl. A zjara pětatřicátým rokem jsem na studiích. To by v tom byl čert, aby mi to do hlavy nenalezlo. Pak můžete pro ptáky stavět..
A jak tak všechno souvisí se vším, pověsím sem i program setkání kroužkovatelů v Kostelci teď o víkendu.
Referovat budu letos právě o nočních odchytech slavíků v úvalu dolnobousovské Klenice.
(Otestujte si zrak, je to na hranici rozlišení).
A když už o každém podzimu zmiňuji srdce pro krajinu a pro chvíle v ní, věřte vážení, že tady jsme s Pavlem zaseklí sakra hluboce! Baví nás to pozorovat, mít radost z úspěchů a taky že to u jeho stolu před chvílí zaznělo: „Co můžeme udělat víc pro ta místa, než jim udržet naději?“
Jsme dva blázni i jmenovci, většina jiných by pozemky zhodnocovala jak jen možno, my se tam chodíme nadechovat. I dneska se mi tam tedy dýchalo čerstvě, i když z opeřenců už všichni vypadli za sluncem. Jen strnadi zůstanou a jsou nám tím milí. Oni dovedou přežít.
Bylo to ode mne takové „zamykání ptačího ráje“. Nevelkého parku pro živou přírodu, co už nemá kde být. Však se k nám také sestěhovávají všichni ti ušatci a jim podobní! Jen výsadby budeme muset plotit. Už zase. V tom zajedno nejsme, ale když jsem při chytání za nocí vídal toho janka, jak vždy přesně v čase a přeopatrně vychází z trav, smál jsem se v autě opravdu dost. Má tam vyválených pelechů, jako ti zevláci na velkoměstské periferii. Ti ovšem v života stylu malounko jiném. Lenivějším, řekl bych.
::: A ještě dodatek, který se tu objevuje a objevovat bude v souvislosti s tématem, keřovým lemem cesty přispělo město Dolní Bousov osvíceného vedení.
Děkujeme.
No, ty bych tomu dal! Ještě jedny lidi musím vzpomenout. Tady od kněžmostského Koprníku manžele Václava a Danu Kotrmanových. Pan Václav už tu bohužel není, ale stačil jsem mu to všechno říct a slíbit.
Nabídli kdysi materiální podporu pro podobné moje záměry a jenom čekám na nejvhodnější chvíli.
Tak tedy jim taky – a hodně moc..!
