Původní text byl odstraněn a nahrazen pojednáním o letošním referátu na sešlosti „hliníkářů“. Abyste i vy věděli, o co mi tam lestos půjde. Obrázků nezvykle málo, bude víc doprovodného slova.
Téma se po senzačních úspěších s nočním chytáním přihlásilo tak nějak samo.
V sobotním večeru představím v Kostelci nad Černými lesy noční odchyty slavíků. Tuto novou techniku jsem ověřoval na jaře i na podzim s rozdílným efektem.
Třeba poctivě říct, že nejsem prvním, kdo slavíky v noci nějak chytal, ale jsem prvním, kdo je nachytal početně a s poučením. Dále je „za pochodu“ ověřována strategie pro nížinné odchyty táhnoucích slavíků, vše bude příští sezónu pokračovat.
Nyní budou představeny dílčí výsledky a vyvolána diskuse nad atraktivním tématem.
Doufám.
Takhle vypadá začátek..
A takhle tečka za prezentací.
A takhle vypadá lavička návštěvníků zblízka. Po dvou letech provozu netknutá časem.
Materiál: železo z žebřiňáku (náprava), stojny – akát, sedátko – buk.
Tyto odchyty jsou mimo jiné unikátní příležitostí mít v ruce oba druhy hnědých slavíků najednou. Jeden se na cestu vydal třeba ze Skandinávie, druhý ne výš než ze středního Polska.
První poletí na samý jih Afriky, druhý „jenom“ do Sahelu.
Schválně, jestli dokážete poznat, který je který.
A uznejte vzápětí, že každý má na první pohled trochu jiný „obličej“ (oni třeba u rákosníků říkají „ksicht“, ale mně se to nelíbí).
Nebo je ten pocit nad nimi mojí profesní deformací?
Mrzí mne, že ten tmavý nemá lesk v oku, škoda. Jsou to takoví bratranci, asi jako my dva s Pavlem.
