A statečným lidem k podpoře, když už jsem se nevydal do Prahy.
Dám vám sem vážení pár fotek, když někdy zaznívá, že se neprezentujeme.
Vybral jsem jen, co mi přišlo pod ruku. To proto, aby tu nevisela jenom slova. A ptactvo sem dávat nechci, když řeším jiné.
Asi k tomu ale něco napíšu, abyste se zorientovali.
Tady na zrestaurovaných slunečních hodinách nepřehlédněte motto a koukejte žít!
Tady je jeden z lustrů pro Jardu uzenáře, co má skvělé sušené maso.
Tady je tabulka do jeho krámku, lidé to oceňují a ani netuší, že to je z mé dílny.
Tohle je taky od něho, má tam od nás velkou sérii k zákazníkům motivačních obrázků, co kdysi kreslila dcera. Jen jaksi už jsou z formy. Inu čas. Ale obsah je živý.
Tady je momentka na podporu toho, že se v dílně občas i pracuje.
A ještě jedna – Tom, aby to vyšlo vyváženě.
To on je dnes tvůrčí silou živnosti.
Tak, a teď k tomu vztekání:
Chci jasně říct, že to, co se děje za kormidlem naší „lodi“ mne hluboce uráží. Odsuzuji ten houfec nezodpovědných křupanů a vyhlížím u záchranné brzdy nějaké zachránce. Tolik se toho pohnojilo, tak jsme se zohýbali! Každý vůl se dnes ohání Masarykem a přitom ho nejspíš vůbec nepochopil.
Kam jen dojít pro naději? Víte to, někdo?
Ještě jsem zapoměl jeden a ten už nás uvede do jiných časů.
Je od nás z plotu.
Jak ten čas letí. Je to chvilka, co jsem tem svícen sundal a už abych pro něj zase pomalu šel.
