Máte tady slavíka?

Žádné komentáře u textu s názvem Máte tady slavíka?
Hosté, věnující se archeologii už jsou pryč a já jsem slíbil zhodnocení jejich návštěvy.
Jiří přivezl kolegyni, skromnou a významnou – to se spolu přátelívá. Když jsem si ji pak zadal do vyhledávače, protočil jsem oči, kolik má odpublikováno a kým je! To mi ostatně Jirka sdělil ve zkratce, když nás představoval. Proč vždycky lituji, když podobná setkání končí, mám rád lidi, kteří mne dovedou obohatit.
Zato výsledky, ty budou malounko „ve stínu“ představ. Spíš ale Jirkových, ne mých, já jsem si nemyslel, že dřevěná stavba pod vodou by mohla přináležet oněm Keltům. To nebude, to už naznačili. Pořád tam ale zbývá strašná fůra let, kdy to někdo k něčemu vybudoval.
Paní doktorka, když vešla do zahrady, hned se zeptala na slavíky. Jiří asi referoval (úsměv). A zahrada jí přišla, že by v ní mohli být. Úplně jsem ji nezklamal, slavík se tu kdysi objevil, je to na blogu.
A pak jsme už jenom větrali staletí. Jsem zvyklý na peří, ale tohle se poslouchalo taky báječně, mírně spolu vedli i při. Pak se mi omlouvali a já jsem řekl, že diskuse posouvají téma dál a že to mám zažité.
Střepy nádob doma ještě nemám, teprve se dokumentují. Navíc si půjčili všechny pazourky, musím říct, že žasli. Dvakrát se ptali, jestli ta kolekce je z téhle zahrady. Je tu strašných století vedle sebe, až se jim nechtělo věřit. Není to z celé zahrady, je to z její třetiny! Tam, kde je jezírko. Musel jsem z dřev odštípnout vzorek na analýzu, tak snad se jednou dovíme víc.
Rovněž to vypadá, že se k nám keramika dostala jaksi sekundárně, odněkud ze sousedství. V nivě by asi fakt netábořili. Ke kamenným industriím mi řekli spoustu zajímavého, nevěřil bych, co lze na těch pazourkových nástrojích najít, i bez lupy. Tak to jsem podcenil za dobu, co je mám doma.
Odjeli, už zase patří hladina vážkám a bílým leknínům, pořád tajemná, neprozrazená.
Kresba v kovárně na zdi, výjev hořícího Kněžmostu po nájezdu křižáků dál provokuje příchozí, až budu vědět o místě víc, překryju obraz výjevem větším, v obdivu a pro ty, co přijdou po mně zapalovat výheň.
S podrobnostmi se přihlásím, až se z Prahy ozvou s kamennými nástroji. Pojďme na to čekat.
Sjel jsem málem pod stůl, ta fotka je ze září 2006!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.