Přestávka

Žádné komentáře u textu s názvem Přestávka
Pamatujete, jak bývala v televizi Přestávka? „Za chvíli další program“ tam stávalo taky. Já tou přestávkou nemyslím, že bych se tady na to vyflákl a dal blog „k ledu“, ale opustíme slavíky na chvilku k přemítání.
Dostal jsem se totiž do stavu, který je pro mne laskavý a nevím, čím jsem si to zasloužil. Povedlo se mi úspěchů, jako nikdy a možná, jak roky přibývají, cítím se víc zavázán.
Člověk se vychystá na akci a přijdou překvapení. Jedno je jaká.
Udělá objev pro vědu, najde kytky, které pořád ještě voní a parfém ten připomene časy minulé. Dávno minulé. Z mezí, co stály v lukách.
A jiný výdech, těžší, to když jsem za slavíky v tom vedru šlapal pražci železniční vlečky. Na momenty čundrů, když první džínsy z Tuzexu jsem zapráskal od trávy podobných, upatlané kolomazí. Odér tu chvíli navodil.
Galskou plazivou růži, co jsem zas našel v kraji domova, a voněla po zahrádce, co měla máma. Lišaje vinného, po kterém jsem šel jako kluk se síťkou ze záclony a nevěřil, že ho někdy vůbec uvidím. Skupinu silných dubů, kterou jsem zachránil co zdejší politik a teď se našel člověk, který mi za to dokonce poděkoval.
Střepy z nádob Keltů, jež jsou čerstvě součástí expozice naší zahrady a tuhle skvělou kulturu konečně připsaly Kněžmostu! Uměli kovařit.
A další výsledky a setkání, které mne v tom pozitivním smyslu slova nakoply. Knížka, co jsem napsal, patří k povedeným. Postavili jsme naučnou stezku, co lidi baví. V Slavičím háji máme nejmíň tři ubytované slavíky. Náhradní „bydlení na klíč“ vyšlo. I kopřivy jsem sázel, docela úlet! Ale vím proč, a proč bych si tu radost neudělal? Naslouchám tomu prostředí s člověkem, co se jmenuje stejně. Přišlo mi to donedávna debilní, ale teď vím, že to je tak v pořádku. Vyladil jsem se na Pavlovu frekvenci, je starší a dost mi to pomohlo. I když na rozdíl od něj v další život nevěřím. A kdyby možnost přeci byla, studoval bych přírodní vědy a daleko dřív tak chodil ven. Tam byla chyba.
Příští rok je budu kroužkovat pětatřicátou sezónu, je to normální? Byl jsem vždy cílevědomý, teď se to uvnitř potkává. Nechám to tak a budu se pozorovat. Pozorování mi jde.
A přeci jen tím rezavým peřím skončím.
Napadlo mne, že vykovu plastiku, která oslaví ptačí svobodu. Viděl jsem znovu ty strašnosti ve Středomoří po obou stranách. Jen co budu mít čas. Slavíka, dvířky z klece prchajícího! Nápad, dát jim prostor v řemesle mi přišel po internetu a musím uznat, že v pravý čas. Bude to zasloužené, pro všechny chvíle.
Dík.
Bude mít místo hned vedle tohoto šutru, co okoval Tom.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *