Zamiloval jsem se.
Všechno, co je ze Slavičího háje, je fantastické! Může jít můj vztah k těm místům ještě dál?
Včera jsem je prostě natrhal (červenoprouhatá jablka) na doporučení pana zahradníka, abych si vzal domů, a ráno je cítím z poličky. To je neskutečná vůně! Ten kout nezná „chemii“, ovoce je „nenalíčené“, ale silné. Pokud to jde, jíst bychom měli s příběhem. A tady to jde. Znám ty stromy jak tam kvetou, jak se k nim slétají včely, jak zvolna nastupuje zrání. A teď tu jsem já. Opatrně s každým otáčím, abych jej nepotloukl, a vkládám do tašky, z které jsem předtím vyházel „kroužkování“. Hledám klíče od závory a z místa odjíždím.
Tak tohle tomu předcházelo.
Pojďme k slavíkům.
Skončil jsem v dílně a zaobírám se pozdními daty zástihů na našem území. Kolegové mi to naposílali, tak do toho hledím. Neskutečné, co mi všechno uniklo. Teď přes Facebook jde všechno rychle, dlouho jsem mu odolával a teď ho využívám. Trošku krade čas, ale zas mi to vrací pohotovostí.
Pozdní zástihy či prodlevy v místě pro slavíka tmavého (pozor, diskutujeme nyní o nich) se týkají tohoročních ptáků, ale jedna výjimka je – pták od Staré Boleslavi, ten byl kontrolován Vláďou meziročně. Existuje starý záznam z Pardubicka, kde se starý pták objevil taky po roce. Ten mohl ovšem hnízdit. On ale i ten z Polabí mohl vlastně hnízdit, i když data byla prázdninová. Ostatní jsou mladí ptáci, zřejmě v první tahové zastávce, kterou volí po kratší etapě a klidně u nás. Staří přeletí až do Středomoří, jak ukázaly geolokátory u skandinávských.
Obecně se dá tušit a delší čas mne to provokuje, že mladí slavíci obou druhů volí docela jinou strategii při první cestě. Proto i tukové zásoby, které sleduji nyní u chytaných, byly nízké. To ovšem zprvu, ti poslední už vykrmení byli! Co nám to chce říct? Že pro některé existuje první zastávka ještě „výš“ nad námi? A je to třeba i tím, odkud letí? Skandinávie x Benelux. Nebo už tací vystartovali prostě ztučnělí?
Teď, jak se mnohde chytá, objevují se tu a tam i pěkné výsledky, poslední z Moravy. Jsou-li kroužkovatelé pozorní a pečliví, vytáhnou z příležitosti informace špičkové. To se to bude v zimě nad tématem přemýšlet! A chystat se budu na slavičí rok sedmnáct, to bude můj pětatřicátý s kleštěmi. Teď mne napadá, že bych jim mohl pogratulovat na jaře, že jsme se sobě za ten čas neztratili. A bylo by těch věcí víc, které se mnou jdou. Možná je zahrnu do výstavy, jediné po delším čase a na dlouho poslední. Bude v městě Fráni Šrámka – v Sobotce. Požádali mě.
Tohle „podzimní“ chytání potmě má jednu obrovskou výhodu a připadá mi nezvyklé. Nemusím kopat pro sklopky v hlíně „zrcadla“, přesto že mám motyčku „1A“, z katrové pily vykovanou, cítím po sezóně trochu „tenisový loket“. Deformace jak hrom, doufám jediná! Tohle však je jiné chytání. Člověk se válí v autě, kouká na hvězdy a přemýšlí o všem možném. Chodí tam za mnou myšlenky půvabné – motivace prostředím. A projíždím si vrcholné zážitky výzkumu. Ještě že paměť drží, byl by to neskutečný seriál. A štěstí, že potkávají člověka, který byl po celý čas jakýmsi bavičem, už od školních let. Hodí se mi to na besedách a opravdu – některé věci jsou k popukání, třeba s příslušníky VB. Ale to by bylo na dlouhý list.
Jiné jsou dojemné a krásné docela jinak. S jedním docela nedávným. A pak jsou ty smutné, ty z hlavy nevygumuju. Roky to přinesly a musím to vzít. Jeden zazněl tehdy i z rozhlasu, když jsem byl hostem v Karlíně. To místo, kde se odehrál, už neexistuje, jsem ale rád, že je na papíře – a vlastně i mezi lidmi. Přišel mi nedávno dopis od starého muže, signatáře Charty, byl však o mém vystoupení v prestižním Hostu do domu, kdysi. Ten člověk mi to chtěl dávno napsat a tak to po letech napsal. Velice si takových vážím, jediný nebyl zlý. To má pro mne cenu, tohle mne drží v naději, že jsme tak docela ještě neprohnili.
Mějte se hezky a až najdu nějakou fotku, tak ji sem připlácnu, takže se vraťte milí návštěvníci.
A děkuji za maily, za telefonáty, za podporu. Máte to u mě schované.
