Sraz v Mnichově Hradišti. Parkoviště na rohu Lidické, v křížení s Turnovskou.
Odtud půjdeme 30. dubna v půl sedmé do Dolců (údolí Nedbalky). Okruh měří něco přes 2,5 kilometru. Před polednem se do místa srazu vrátíme.
Co očekávat?
Bude-li dobrý čas, vycházka bude příjemná. V okraji města si zapíšeme první ptačí obyvatele lidských sídlišť, a jak vyjdeme z města směrem k Hoškovicím, po pravé straně se objeví panoramata Českého ráje. Odtud, z Příhrazských skal vyletují na lov sokoli. My ale z asfaltového chodníku v kopečku uhneme polní cestou vlevo do údolí, lemovaného křovinami a zestárlými ovocnými stromy. Jaké ptačí druhy bychom mohli uvidět, nebudu tady vypisovat, necháme to na aktuální nabídce. Slavíky ovšem najdeme určitě. Letos jsem tam ještě nechytal, akce by měla vyjít. Pokusili bychom se přímo ukázat odchyt, myslím, že ani pravidelní účastníci to v zamýšlené podobě nemohli vidět, doufejme, že to vyjde. I když, teď si vzpomínám, že kdo byl na VPZ na rohatských Horách, tam jsme do sítě vlákali králíčka, a na Valečově taky. A na Štěpánce tehdy vlastně taky. Ovšem vidět, jak se chytá slavík, dokonce s využitím vycpané atrapy, to neviděl nikdo! Tak to by mohlo v ukázce být.
Mám ten kout rád, jde o nejzazší výspu slavičí krajiny tady u nás, pochází odtud dosud nepřekonaný rekord v příletu. Trnky už budou mít po svatbách, ale útulno tam bude. Nedbalka už bude mít po vodě, ale přeci ji nepřehlédnu. Slavíci už budou mít po seznamovacích lekcích, ale přec u nich na dveře zaklepeme.
Vybral jsem místo, které nezklame.
Přijďte se sejít vy, kteří jste normálními, jak bývá většinou. Jen jednou snad, jak byla ta strašná kosa tady na Kněžmostsku, vzpomínáte?
Moc nás tam nebylo a přeci byli lidi, kteří na mne svižně zažalovali jistému podnikateli onu zmínku o jeřábech: „Že tady je máme, zatímco z Branžeže od Komárovského je vyhnal golf“. Pan podnikatel mi hned odpoledne volal, zval na kafe a dotazoval se na onu vzácnost. Abych mu ji představil. Myslím, že tu by mu měl představit „Orgán správy ráje“ či ti povedení účastníkové maší vycházky. Byli jednorázově, už nechodí, jak nechodili ani dřív. A je to dobře. Takoví mezi nás nepatří.
Zní to trochu, jak z nálepek od sirek v čase budování komunismu, tam taková prohlášení také jsou.
Budu se těšit spolu s Tomem na milé setkání. Pro děti máme tématické magnetky, pro ostatní něco propagačních materiálů ČSO – organizace, které se kdysi tato česká verze k radosti mnohých narodila. A roste do krásy!
Jo a v Zpravodaji Šrámkovy Sobotky báseň pro tamní slavíky získala Čestné uznání. Moc pěkně o tom napsali na titulní straně – jen slavík, ten se tam ke koupališti zatím nevrátil. I tam v tom úpolí v zimě řádily pily, jak to bude, neví nikdo z nás. Držme palce, byla by to škoda. Tak mladá radost! Sobotka by si to moc zasloužila. Inu, hranice rozšíření je hranice rozšíření. Badatelsky zajímavá, však zrádná.
A ještě něco. Děkuji vám všem, kdo hlásíte slavíky. Vážení, takhle to nikdy nebylo, taková spolupráce! Děkuji všem i za ty večerní drozdy, kteří se z toho tu a tam vyvrbili. Učený z nebe nespadl.
Brzy se na blog vrátím, ještě před akcí, ale napsané platí.
