V pátek dvaadvacátého večer jsem ve Slavičím háji zase polknul naprázdno. A přestože vychytralým slavíkem se ukázal mistr, před pěti dny zkontrolovaný na opačném konci areálu, s tmou se v síti současně objevila samička. Dva kroužkovaní slavíci v síti nad navezenou hlušinou zanikajícího království!
Ona je tou z loňska, předloňska i předpředloňska – tak dlouho o ní vím.
Svítil jsem si v autě světélkem, znovu a znovu kontroloval čísla tenkého kroužku a říkal si – půjde o samičku. Trochu mne vyvedla z míry, když po dosednutí do tmavnoucí koruny břízy zazpívala. Dnes už se ale tuší, že to některé dovedou. Jak revoluční! Co všechno o slavících ještě nevíme – a kolik toho tedy vlastně víme?!
Sítě jsem balil potmě, ale bylo mi zase tak, jak být občas umí – báječně. Tohle chci prožívat krom toho, že výzkum nese objevy. Chci si jej žít!
Jen mi došly zdroje ve foťáku, ale což! Její obrázek mám od jindy.
Pojďme si o ni něco v krátkosti říct.
Přišla sem kdysi po zničení hnízdiště u nádraží. A už zůstala. A vrací se a možná, že to bude v jejich (samičím) rekordu, to ještě nevím. Ona ale umí od jihu hodně rychle. Chce být včas, chce vybírat. Bude asi ve stejném páru jako loni, předloni – není to síla? Je, i není. Vrací se s obdivem k místu, ne k milému, to už se ví.
Pobývají dvě třetiny roku ve světě a pak se tu sejdou. I se mnou. Jen aby to vyšlo. Tady jim křoviny žádný kretén neseštěpkuje, u nás tedy ne! A ví to dobře i pěnice pokřovní a hnědokřídlá. Obě už jsou doma. Vědí to strnadi zpod mezičky a ověří si to cvrčilky za pár hodin. První už jsou v Česku, tak kdy tedy u nás? A pak rákosníci, do toho kosové, drozdi, pěnkavy, budníčci, pěvušky, vrabci, špačci, konipasi, rehkové, sedmihlásci, lejsci, zvnonkové a já nevím, kteří ještě.
Takže máme doma:
NM PRAHA – N 592346; N 681551 = ti tvoří pár. Nově označený N 681690. Co bude dál?
Prastarý od sběrného dvora chyběl už loni, ani letos o něm nevím.
Jinak je slavíků po místech, která přežila, letos už sakramentsky dost.
