Kdo byste chtěl vidět Kněžmostský kovaný betlém, bude přes vánoční čas v Praze v Betlémské kapli.
Bude tam vystaven od posledních dnů listopadu do prvních dnů ledna. Tedy po celý prosinec. Vykovali jsme ještě pár figur, aby se podstavy jakž takž zaplnily, poslední (po sokolníkovi) přibyl ptáčník se slavíkem. V tu dobu se do klecí ještě zavírat mohli.
Takhle vypadají ti dva.
Takhle pak celé dílo.
Píšu o něm i proto, že ho nemůžeme ukázat jinde, kde býval doposud. Ale vy, co budete Prahou chodit o svátcích, zajděte si na tu výstavu o řemeslech do sklepení kaple.
Aby měl člověk chuť v této době pozvednout zase hlavu, poslouchal jsem v rozhlase pořad pánů Luďka Munzara a Františka Novotného někdy kolem patnácté. Snad sám život je sezval dohromady pro tenhle pořad, radost poslouchat. A když mám napsat ještě o podobné radosti – pardubická folková sestava Marien kolem Víti Troníčka. Zvlášť poslední časy (od roku třináct) po dnešek. Líbí se mi. Rád si vybírám věci neotřelé, poctivé. Rozumím tomu jejich „vracení se zpátky do lesů“.
Pro zdejší mateřskou školu si paní učitelky domluvily autorské čtení z knížky. Přijal jsem rád ostatně kam jinam knížku směřovat. Aspoň děti zažiju, jak poslouchají.
Jinak se ale shodujeme, že Slavík z dubového lesa je i pro dospělé. Nejde jistě o žádnou monografii druhu, ale zajímavostí tam je všelijakých.
V Kněžmostě ve školce to tedy bude nad knížkou setkání nejbližší a pak hned bude Sobotka.
Ať máte štěstí.
