Vítejte v červenci!
Na zítřek jsme domluveni pobytem na „Černavě“. Radek tam kroužkoval před časem slavičího křížence, nyní si povede svoje odchyty v mokřině a já se vzácného slavíka pokusím chytit znovu. Čas, investovaný do podobných záměrů, je vždycky dobrým rozhodnutím a tak když to vyjde, budeme zas o krůček dál.
Úkoly jsou dva:
Zjistit, zda pták v místě zůstal – a pokud ano, jakým způsobem pelichá. Podezírám hybridní jedince, že pelichání nemají příliš pod kontrolou a scénář, slitý ze dvou odlišných, si dělá, co chce. Stopu mám zatím jedinou, ovšem unikátní. Z periferie plechového města od hybridní samice.
A když budeme trávit v pravém Polabí chvíle odchytů, těším se i na košatou diskusi ohledně chytání a kroužkování. S člověkem, s kterým se snad o prázdninách sejdu na průtahu ptáků sedlem na opačném konci republiky.
…
Co víme o hybridních slavících ve vztahu k setrvávání v místech zjištění?
Moc toho není. A nevěděli ani v Německu. Tam sice část kříženců-samců se vracela k Odře opakovaně, ale co s nimi bylo v létě, nevědělo se. Tam byli hybridi součástí hnízdních populací sobě příbuzných slavíků a někteří se (dle barevného značení) i účastnili reprodukce v tzv. zpětných kříženích. To u nás hnízdil zatím jen jeden. A ten se taky vrátil, jinak z ostatních žádný. Že by nepřežili (aspoň někteří) je nepravděpodobné. To naznačuje, že vztah nemají – ať ten či onen. K místu i k manželství. Jsme souřadnicemi jinde a to je tak trochu skvělé. Jinde než v „sympatrii“. Tady budeme hledat. Tady se dějí věci určitě jiné! Tady, u nás, v ornitologickém Československu. Ano. Píšu to naschvál i kvůli kolegům za hranicí, šli jsme pořádný kus cesty společně a nevzpomíná se na to vůbec špatně.
