Slavičí pelichání vstupuje do fáze, kdy ptáci přestanou létat. Zkušení s tím počítají, neznalí na to přijdou. Proto je instinkt zastrčil do neprostupných houštin s dostatkem potravy. Aby na ně nikdo nemohl a za potravou, které je potřeba pro růst peří hodně, daleko nemuseli. Ztichli, nedávají o sobě vědět. A s pelicháním budou pomalu v půli. Ti, kterým pobyt vyšel podle předjarních představ.
Mláďata se v místě narození nedrží, částečně pelichají a přestěhovala se na okolí k vydatným potravním zdrojům (pokud to prostředí umožňuje a hnízdiště není v izolaci). Na Hrabanovské černavě, odkud jsem se právě vrátil, pro ně platí rozbahněné slati v rákosí, s „krtinci“ vrbiček. K rodičům se už nehlásí, ale ti se nezlobí. Každý šel po svém. A tak to zůstane.
Když jsem svačil u můstku k mokřadu, do brambořiště se slétli v podvečeru dudci. Asi rodinka. Co krásných střapatých křídel – a co krásných kytek po lukách kvetlo! Kousíček od Prahy takový ráj.
Sešel jsem se tam se znalci prostředí, a i když je dudci v místě překvapili, ostatní „perly“ mají posbírané.
Mluvili o zdejší tahové cestě a kroužkování to dokazuje. Mluvili o vodě, která v močále letos chybí. Mluvili jsme spolu, mluvíme mezi sebou a to je důležité. A příjemné. Řešili jsme třeba možné dvojí hnízdění slavíků obecných v jižní Evropě. Parádní téma.
Na okraji mokřadu jsme slavíky zkusili, šlo hlavně o kontrolu jednoho vzácnějšího. Nebyl vidět ani slyšet, nechytil se.
Chytil se ale tenhle s kroužkem. Zatím neznámým. Který tam byl ovšem co zpěvák potvrzen 10. června, jak bylo pohotově vyhledáno. Pelichal na hnízdišti a o to mi šlo. Připíši si jej k jiným. Převažujícím.
Který z vás holduje turistice či si tam v útulku pořídil psa, a nebo snad jindy prohlížel parohy, má jasno, že v pozadí obrázku je město Lysá.
Bylo příjemné pozorovat rezavé soumračníky na kytkách, vyváženě dvoubarevné okáče pýrové, lovícího ťuhýka obecného na cestě u zavlažovaných polí a taky hejna jiřiček od města, přilétajících za velikou vzácností těchto dní, mokrým blátem na kvartýry.
Bylo příjemné sledovat odchyt křepelek v loučce, i vlaštovek před zanocováním.
Další slavík měl pelichání jak přes kopírák, tedy taky úspěšný. Letos to bude pro pěvce radostný rok.
A pak už zas kola otáčím k Boleslavi.
Nad silnicí se znovu už vlní vzduch, skřivani pějí, za krajní čárou kdosi uvařil motor. Signál krom páry jiný nevysílá, zahlížím prosebně na svůj „budík“ a jedu. Plechové město vlevo se v slunci leskne ještě víc než normálně, auta mě předjíždějí, stodvacetosm není pro mne málo a umožňuje ještě jakž takž se rozhlížet krajinou.
Na sjezdu u Bakova přeci jen ubírám, abych se udržel na asfaltu a už vidím domovy místních slavíků. Budou na tom podobně, jako ti polabští z černavy. S křídly, dvě neděle k ničemu.
