Je šestadvacátého. Byl jsem vyčistit studánku v lesíku u Skyšic a dokončit kroužkování tamních dvou párů. Nedokončil jsem, samec s kroužkem je vychytralý. Chytla se však jeho samička a kroužek má taky.
Jde o loňské prázdninové kroužkování pelichajících slavíků v místě. Kdy nelze poznat, kým rozpelichaný slavík je. Ona je z té akce. Takhle vypadala v roce 2014, vybral jsem ji z archívu.
Důkazy, kdy na lokalitě pelichají po hnízdění i samice se hodí, nemám jich tolik, kolik bych potřeboval. Vůbec ještě nevím, jak to funguje. Mnohde na lokalitě pak nepelichají.
Ještě k tomu kontrolnímu odchytu a hlavně datu okroužkování.
Je to úžasné, vidět znovu slavíka, kterého jsem fotil před odletem z domova. Musel tam přepelichat, pak odletět do zimoviště, tam to zvládnout a zamířit domů. Dorazit a znovu se přichystat na hnízdění. (Tady jsem ho znovu vyfotil). Vyhnízdit, pak začít pelichat před cestou a …
…zvládnout všechno znovu. Třeba. To je strašná síla!
Odjel jsem pak k Vlčímu Poli, protože tam slavíky neznám. Remízky jsou bez podrostu, jen takové „hřebeny“, jeden jsem za kilometry drátěných plotů nově zakládaných sadů našel a slavík tam byl. Chytl se a nakonec i samička. Oba jsou dvouletí, ještě tedy nikdy nehnízdili. On je ovšem na svůj věk poměrně dobrým zpěvákem se zajímavým motivem, který jsem nikde neslyšel. Že byl mladým, to mne překvapilo.
Takže tady už se stačil vytvořit pár docela bez zkušeností, bude to pro ně poprvé.
Místo je pěkné, pro jeden pár dostačující.
Sady teď kvetou, nebýt krajiny jenom pro stromky a včely, jinak zaplocené, bylo by to fotogenické.
Když vidím, jak mi tipy na místa vycházejí, znova si říkám – tisíc zpívajících samců bude v oblasti, kterou sleduji, docela jistě!
