To je strašná síla, když duben finišuje. Slavičí blog by měl teď jen a jen tančit!
Kdo jste v slavičí oblasti, spěchejte do křoví! Teď se tam dějí věci, začíná přílet samiček. Začíná, psáno s nejdrobnějším „z“. Chytla se první, v lokalitě Končiny.
Měl jsem tam doprovod, lidi blízké přírodě – jak rád ještě říkám. A byly spokojeny. Ano, ony.
Chytil se začínající pár, sameček drobnější než samička, ale oba staří. Pohlavní dimorfismus u slavíků? Není. Tak jak na to?
Mám vyzkoušenu kombinaci fíglů a vychází to. Došly nám kroužky, tak jsme o dalšího zpěváka za studánkou už neusilovali prodlouženým pobytem.
Kosatce sibiřské ještě nerostou, ale právě tato návštěva si předsevzala, že jim pomůže. Proto mohly být mými hosty při chytání, jinak nikoho neberu. Není většího štěstí, než když rodiče vedou děti k lásce k přírodě. Já jsem na to byl sám a neměl to lehké. Někdy spíš těžké. Ale o to víc si toho „neziskového“ konání dneska u sebe vážím.
Před tím jsem byl v Slavičím háji na špehu, co se za noc změnilo. I změnilo. Přibyl další a v tý lajně jsou teď čtyři!
To je přímo neskutečné, protože se ukazuje, že lem na to má! Tahá zvečera pozvánku za pozvánkou, zvedá ji k noční obloze slavíky těhotné a v recepci málem nestíhá. Nebudou všichni hnízdit, ale je radostné v slavičím parku vidět herce v hlavní roli, jak si příležitosti užívá. Co tam nedělají! Pronásledují se nad cestou, přezpívávají, kroužky se lesknou a jiné dávno ne, jen ptačí protějšky tu ještě chybí. Zkoušel jsem to, nic. To je ale poslední den bez nich. Tu noc, která je za dveřmi, doslova problázní!
Vybrali jsme dobře. Kdyby slavíci neměli zájem, trochu bych se obával prohry. Takhle si jsem jist, že to vyjde. Udržíme je.
Je tam ptáků kolem, došly mi kroužky i na ně, tak jsem sítě musel zabalit.
Srnčí zvěř nám ničí rybízy, dělá z nich bonsaje, co naplat. Jsme rádi, že tam všechna ta společnost funguje. Bažanti, zajíci, ježek. V rákosí u potoka, tam to už zpívá. Člověk by neřek´, co takový proužek ubytuje. I strnada rákosního a z něho mám radost. Ubývá jich. Jen se nám ztratil strnad luční a to je škoda. Kolem to posekali a náš pruh mu asi nestačil. To mne mrzí hodně. Bylo s ním krásné jaro.
Šeřík, ten prostý, fialový, nevelkých květů, co jsme ho přisadili k cestě u lavičky, už bude mít květ. Keř jsem oplotil, jinak by ho srnec zmydlil první. Chceme to ale nechat pro všechna zvířata přístupné, máme v tom shodu. Jsme všichni tři stejní.
Modřinka už při kroužkování měla holé bříško, doufám, že to je ta z naší vývěsní tabule, nahoře jsme jim udělali kvartýr.
Zase tam dneska nefoukalo a myslím si, že jak se to tak sejde, pak si toho člověk víc váží a užívá. Pak najednou vzlétnou všichni medáci a makají až do setmění. Však už se taky plátečky válí mnohde po zemi a tmavnou.
Prochází se tam před námi život, podle svých scénářů, v obdivuhodné prostotě a spolehlivosti. A my se budeme dívat, na krajinu, jaká bývala dřív. Bez chemie, výchovných řezů, bez přepadání a znásilňování. Zkusíme po té cestě prchavé jedinečnosti poslat ty naše výměry chvilku společně.
