O místech znovu

Žádné komentáře u textu s názvem O místech znovu
Ještě mi to nedá. V rámci příprav jsem v archivu došel k těmto obrázkům.
Šlapeme kolikrát po zemi a nic o ní nevíme, jako já do té doby. Než jsem navštívil vskutku nádherné Orlické Záhoří. Přivedl mne tam sice úkol, ale umím si takové užít ze široka.
Štíhloučká Orlice tady nabírá o potůčky poschovávané do devětsilů. Zkusil jsem samozřejmě vodu i pít, je barvy kávovinového výluhu, co se „brával na pole“. A chodil jsem tím místem, možná čtyřikrát četl tabule s návody i naslouchal kolegům, jak na krajinu nahlížet.
Kde je ta dílna, ten kovář od zábradlí můstku přes tichoučkou říčku? Kolik tomu let?
Ano, mám na svých výpravách času dost i na podobná občerstvování. Nepodlehnu době a životem spěchat nebudu. Odešel by mi určitě dřív. I radost s hrdostí. Když už člověk v poslední době čím dál obtížněji hledá, na co by mohl být v této zemi pyšný, tady to tiše přežívá.
Co tam dělal ten slavík, proč pelichal právě tam? Nemám všechno v ornitologii zodpovězeno, ale třeba i tohle zodpovím. V Česku není ten, kdo by slavíky tmavé znal. A přenášet k nám výseče zahraniční, to nejde. Proč se znovu ten slavík už nechytil, když jsem mu věnoval tolik času? Měl jsem si snad počkat těch pár dnů na bousovský zázrak, co následoval? Kdo věděl v Záhoří, že až to tam skončím (neúspěšně), že pár kilometrů od domova pořídím na mírný neúspěch náplast?
V čem jsou si místa podobná? Tam snad čeká poznání nároků pro pelichání mimo tradiční lokality.
A jsou si vůbec v něčem?!
Když odjel čas (už to pár roků je), krásně se kouká na fotky od Orlice. Na tu ránu (neúspěšný i druhý pokus o odchyt) jsem si dal rozmačkaný jitrocel.
A není to třeba tak, že jsem měl téma dopochopit až doma? A pochopil jsem? Nepochopil.
Jediné dva doklady pelichajících slavíků tmavých z našeho území za celé trvání ornitologie jsou málo. Ale ještě je pořád porovnávám, nechávám poutéct čas a znovu s ohmatanými indiciemi začínám. A kdo ví, jednou to třeba rozkliknu. A kdyby ne, zůstane ve mne ta nastartovanost – prostě – připraven!
Jako tomu bylo na předměstí při zatím největším objevu. Toho, který nebyl nikým zopakován. Taková to byla přihrávka od paní Štěstěny! Já vím, že na mě koukala seshora z mostu ku Praze a mumlala – co ten Pavel, promění to? Nemohl bych se jí jen tak hned podívat do očí!
Slavíci tmaví, to je téma! A jejich kříženci? Třída ještě vyšší.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.