Druhá půlka třetí dekády dubna, to je panečku čas!
Ten, kdo vychází za slavičím zážitkem, nevrací se s prázdnou. Ten, kdo na ně čeká od března, ví, že právě teď se začnou dít věci! A s přehrávkou téměř „škrtám sirkou“ u křoví.
Místo, které jsem si vyhlédl v zimě a divil se sám sobě, proč jsem před ním ještě nikdy nepostál s nataženýma ušima, mne před chvílí potěšilo. Jako bych v těch liánách nad smradlavým kanálem u silnice potkával slavíky dávno. A než jsem mistra prohlédl a zvážil, mohl jsem pokračovat u jeho družky. Párů už začne přibývat. Za chvíli svoji známost slavík už zas provázel podrostem, jen mám obavu o tu frekventovanou silnici před křovím. Slavičí samice na takových hynou často.
A takhle slavičí protějšky vypadají už hned po příletu. Připraveny. A zpěváci také, zejména ti starší, co přilétli s předstihem. Místo dokonale znají, jsou vychystáni jej hájit a rozmnožovací pud s nimi už cloumá. Bříška místo tuku začínají vyčnívat jinde, k lásce jsou připraveni.
Takže, nabízím pro jednu skupinu návštěvníků fotku slavice – jak vypadá celkově, pro druhou dávám detail k tématu. A odjíždím počítat.
