Jsou!

Žádné komentáře u textu s názvem Jsou!
Je po bouřce, 25. dubna, sedm hodin večer.
Před chvílí jsem se vrátil z průzkumu a jsou. Je to spontánní a lze říct, že očekávané. Nevím, co by se muselo stát, aby v poslední dekádě měsíce nepřilétli. Teď se nám z toho znovu zatočí hlava. Už zpívají sami od sebe, i když ti čerství, jako teď tady nad Žantovem, v tom ještě klopýtají. Ale kroužek dostal, je stár a zabydluje se, zřejmě v cizím. Loni tu byli dva jiní, kroužkovaní. Možná problém.
Hned mne tam potkala myšlenka, že jestli ten svah zaroste celý, slavíci pozbydou zájem. Potřebují v místě světliny, sousední místo má takovou pod dráty elektrického vedení, tam ale slavík zatím nepřiletěl.
Kdosi z kanalizace čerstvě odcizil velký kruhový poklop z litiny, v místě nájezdu na pole. Nechtěl bych tam zahučet. Už jsem to hlásil k řešení. I kvůli zvířatům. Žijeme v divný společnosti. Dokud bude odbyt na hřbitovní urny, pamětní desky z památníků a svršky kanálů, budou se krást. A zbytek normálních obyvatel, co je nenapadne, že tam mohou být díry v zemi, budou v ně padat. A tak to řešíme plasty a jinými z náhrad. Copak ty kanály, ale abysme dělali sochy z umělého kamene či betonu, na místo ukradených? Kde to jsme. Dopadne to tak, že půjdeme na výstavu, kde místo obrazu bude jen kus papíru s popisem, co tam ceněný umělec nakreslil. Jak v Hoří, má panenko! „Dyž si to rozkradli…“
Na dně lesa rozkvetly konvalinky. Voní slavíkům do not a motivují je. Co už se tam vystřídalo kytek! O svátku jabloní stranou doubravy, taky bych měl napsat. To je fantastická vůně, následuje po tak trošku provokujících střemchách. Od potoka zpívá horský konipas a já k té vůni mám co poslouchat.
Napadá mne, že bych mohl poděkovat všem, kteří hlásili přílety slavíků na web ČSO, anebo na moji adresu. Těm už jsem to stihl říct.
Už jsou v přírodě klíšťata a je vždy s podivem, jak jejich dospělci, kteří nenacházejí u opeřenců uplatnění a přesto je slavík při pohybu v hrabance „nabere“, vítají ono nečekané setkání s člověkem. Při kroužkování tak třeba zvýšené opatrnosti.
Jeli jsme kolem poledne z Bělé pod Bezdězem od hrobu pana Purkyně, kde jsme měli v železe úkol a jak jsme vyjeli z těch lesů pod Boleslav, stačilo staženým okénkem počítat slavičí zpěvy. To je způsobeno první velkou příletovou vlnou ptačích mistrů. A podělilo se na ni nejedno příhodné křoví. Na mě je, abych vše pozapisoval.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *