Tak konečně ho vidím, jak vypadá, když je ve svatebním, když mu o něco jde. Na mysli mám slavíka s italským kroužkem, kterého jsem loni viděl pelichat na Studénce. Ne že by výsledek z pelichání byl méněcenný, spíš naopak, ale chtěl jsem přeci jen znát, jak vzácný host vypadá „normálně“. Jak je na tom s postavou a tak…
Někde jsem o něm napsal, že by se mohl příští rok vrátit a on to dokázal!
Konečně je doma a myslím, že čerstvě. Jeho přílet jsem bohužel přesně neohlídal, sledoval jsem jinou oblast, ale při kontrole 19. dubna tam zcela jistě ještě nebyl. Přiletěl nejspíš v první půlce třetí dekády měsíce.
Není ještě tak bouřící, jako soused a asi to s ním nebude mít lehké. Tento „Ital“ je slavíkem spíše drobným, ten vedle se dnes při kroužkování ukázal chlapákem. Je taky starší, má zkušenosti a bude to tam v svahu pod rezervací asi zajímavé. Ale místa je tam dost pro dva, v tom problém není. Však taky zpívají na hranici svých revírů, samiček ještě nemaje. To bych poznal.
Krom možnosti porovnání měření a hmotnosti „meziročně“, koukám do peří, které jsem v červenci viděl sotva růst. – A pak taky ten příběh, musí být krásný…
V tom tmavém trní tehdy úspěšně přepeřil a jedné prázdninové noci vyrazil k jihu. Někde v Africe přezimoval a vrátil se domů hnízdit. Kdoví, zda letěl po stejné trase co před rokem, kdy v Itálii dostal na jaře kroužek. To nevíme a potvrzení tahových zastávek u pěvců nebude, alespoň neznám. A u slavíků už vůbec ne. V zimovištích je evropští badatelé už ale opakovaně přistihli, to se ví. Lze tedy prohlásit, že oba body jejich migrační úsečky mohou být „živé“.
Taky jsem si ho poslechl, jak zpívá. Sláva to není. Třeba to ještě vyladí. A uvidíme, jestli v místě zůstane.
Je to ale veliký svátek. Jeho návrat jsem si přes zimu hodně přál. Cesta k městu kolem Studénky teď bude pro mne obzvášť milá. Už takhle jsem si od léta říkal: „Tak tady jsem se po jedenatřiceti letech dočkal!“ A jezdil kolem pomalu. Teď vím, že tam je zpátky, „Ital“.
