200 čtverečních kilometrů hnízdišť

2 komentáře u textu s názvem 200 čtverečních kilometrů hnízdišť
Tak jsem spočítal plochu zkoumané oblasti. Dal jsem si s tím práci a kilometrů jsou opravdu dvě stovky. Úplně je všechny za sezónu nestihnu, ale zhruba ano. Němci měli u Frankfurtu zkoumanou plochu něco přes 160 čtverečních kilometrů, měli tam však daleko větší hustotu populace a šlo dokonce o hybridní zónu, byli tam tedy zastoupeni oba hnědí slavíci.
Na jaře se pokusím o hrubý odhad populace, zdá se to důležité.
O hnízdištích už jsem psal, ale můžeme se nad nimi v tomto zimním čase zastavit. Už jsem je kdysi rozdělil na sušší a vlhčí. Mám tady v drobnějším členění zastoupeno mnoho zajímavých podob od stárnoucích továrních komplexů přes stinné zahrady, zpustlé sady, rokle, lužní lesy, parky, pískovny, remízky, hájky, lemy podél cest, větrolamy, vodárny a městské skládky, pobřeží rybníků, zarostlé meze, záplavová území řeky až po mimoúrovňová křížení silnic. Některá znám oněch 29 let, jiná jsou mladá. Některá zanikla, jiná se rodí.
Znám za tu dobu dokonale nároky slavíka na prostředí, vím, kde je spokojen a kde přebývá z nouze. Znám hnízdiště rozlehlá i titěrná, nejmenší jsem našel letos. Každé je něčím zajímavé a mistr slavík v něm je tím jarním trumfem! Mám plácky oblíbené i takové, kam se mi moc nechce. Na některých musím žádat majitele, jiné jsou pusté. Lidé už mne v místech povětšinou znají, policajti docela taky. Dříve brzdili při projížďkách pokaždé, dnes jen málo. Nakonec to bývá úsměvné, jsou už vzdělanější, než tehdy, kdy vznikl příběh Za slavíky s příslušníky.
Dokonale mám v hlavě vepsánu proměnu těch míst a líbí se mi, když na některá lidi dočista zapomenou, to je pak radost každého jara. Jak je ta příroda živelná!
Nejradši mám ta kolem Dolního Bousova. Pocházím odtud a mnohé plácky tehdy ani keřové patro neměly, byl to třeba opečovávaný sad. Jak lidé umírali… No a v loni jsem na takové místo prvně dostal upozornění a letos tam vletěl. To bylo pochytáníčko i pokoukáníčko! Vzal jsem si na tu sváteční příležitost starou síť po Jarkovi z Brodu, dostal jsem ji od jeho ženy darem. Trochu se mi tam v té třešňovce leskla a když jsem byl tomu slavíkovi víc jak hodinu pro legraci, sáhnul jsem po sklopkách. A bylo hotovo! Legrační na tom bylo, že byl přesídlený odjinud. Ne z daleka, ze starého lomu, jemuž se říká „šutrák“. Takto mám lokalitu taky vedenu ve spise.
Slavíků tam přibývá a tenhle asi musel pro stáří ustoupit mladším. Šutrák je skvělé místo, je tam ale menší problém. Jak za našeho mládí, chodí se tam souložit. Je to velmi trapné, přibude-li mi tam pár během chytání. Sklopku si vynechat z kontroly nedovolím a lézt kolem nich je pěkná pakárna. Koukal jsem na mobil, jak nám všem běží čas a když už jsem měl nervy v kýblu, nakročil jsem. S omluvou a vysvětlením. Kdyby si byli nenačali krabicové víno, ještě bych snad vydržel, ale tohle se zdálo „na dlouho“. Slavík v pastičce samozřejmě skákal, tak mě z toho trochu vysekal. Mladí se sebrali a odešli. Bez krabice samozřejmě. Takoví jsou.
Je to nádherné místo, v blízkosti hřbitovní márnice, při níž rozkvetl strom podobný akátu. Rozkvetl v létě a kvítky měl drobnější. Nikdy jsem nic takového neviděl.
U Klenice o kus dál je studánka s vydatným pramenem a kolem polehlé rákosí. Nevím proč, nikdy pořádně nevyrostlo, ale přibývá tam zelených cvrčilek. Jsou tam dva bochníky vrb a tam zpívají nadbyteční dvouletí samečci. Chytají se hůř (nechtějí se vracet na místo), ale jsou důležití. Ti se mi pak v dalších letech mnohde objevují. Mohu tak zkoumat problematiku dvouletých naprosto dokonale.
Mám to místo rád i kvůli galské růži; je to jediné místo, kde kvete a voní. Taky jsem tam chytával úhoře, ještě teď vidím ta sešlapaná noční místa u vody. Je tam železný nýtovaný most, který – když jede vlak – perfektně hučí. Jako kluci jsme se těsně pod podlažinou schovávali, to ještě jezdily „páry“, to byl teprve kravál! Rákosí pak často hořelo, ale slavíci tam tehdy určitě nebyli. Museli přijít později. Nerad bych o to místo přišel, náhon se pomalu zaváží, kdoví jak to bude. Snad se mnou vydrží.
V Bousově je nádherný hřbitov a nedávno zpíval slavík těsně při jeho zdi. Do hřbitova ale asi nezaletoval – na škodu, takové jsou totiž některé lokality v Německu. Chtěl bych takovou mít!

2 odpovědi na “200 čtverečních kilometrů hnízdišť”

  1. Pane Kverek, velmi rád čtu vaše článečky plné poezie a nadšení pro Vaše slavíky a přírodu vůbec. Dýchá z nich láska k vašemu kraji, stejně tak jak je to u slavíků…

  2. [1]: Děkuji za ohlas, blog je sice formován spíše odborně, ale vždy bude pamatovat i na zájemce mimo obor. Slavíci to naštěstí umožňují. Krásný čas přelomu roku přeje z Kněžmostu Pavel Kverek.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.