Nejvzácnějšího slavíka výzkumu a současně asi i nejvzácnějšího křížence v ornitologii vůbec jsme si teď připomněli v „dvojce“ Ptačího světa. Ještě jsem se tím nenasytil a přemýšlím o tom ze všech stran. Byla to tehdy strašná klika! Nebýt toho novináře…
Nevím, jestli to už někde zaznělo, samcem, který hybridní samici namlouval, byl jedinec s kroužkem. Měl jsem ho chyceného z předešlého roku, ale nic moc jsem o něm nevěděl. To je problém chytání pelichajících slavíků, v pokročilé fázi procesu nelze totiž určit téměř nic. Vím snad jen, že byl chycen do sklopky na odvrácené straně viaduktu. Kde by mne napadlo, že se s ním setkám znovu a v takové společnosti! Dobře si pamatuji jeho pozdní zpěv, slyšel jsem jej vlastně zpívat úplně poprvé. Nezdál se mi, strofy byly úsečné a nezvykle tvrdé. Říkal jsem si ale, že červnový zpěvák má už právo flákat repertoár, teď si myslím, že se mu měl vzít vzorek. Šatem to byl slavík obecný, ikdyž připouštím, že byl větší. Nemohl být přeci jen důvodem, který tam onu vzácnou samici nalákal? Chybou je, že zjara jsem tam nebyl. Nevíme tedy, co tam všechno zpívalo. Jistě tam sídlil mladý pár slavíků obecných, který v čase chycení hybridní samice vyváděl mladé.
Je jasné, že kdo nebude chytat do sklopek, slavičích samic nikdy mnoho nenachytá. Jako u modráčků, skoro nelétají. Vzpomínám si, že tahle v sklopce „cvakala“, bylo to strašně zajímavé. Proto byl ten samec taky na blízku. Co jsem se na něj pak nachodil, vůbec nešel chytit! K provokaci přicházel oklikou, vysedával na třímetrové pnoucí růžové růži, navinuté na stříbrňáku a věděl v místě o všem. Utratil jsem s ním tři dny v spekulacích, co vymyslet. Pak se to povedlo. Těšil jsem se, až mu zkouknu břicho, moc mne to zajímalo.
Od jinud z Evropy zprávy o hybridní samici nejsou a Němci, kteří jsou s problematikou nejdál, uvádí dva domnělé případy. A to ze značného množství sledovaných jedinců, v optimální oblasti pro křížení. Nebude volně moc takovýchto slavíků. Ani v Německu, ani v Polsku, ani třeba na Slovensku.
Samice u viaduktu zřejmě před tím nebyla, chytil bych ji. Pokud ovšem – až teď si uvědomuji, že jsem tam v roce ´08 přišel až na pelichání a to už by teoreticky mohla být pryč; se superrychlým schématem slavíka tmavého a pokud by dodržela scénář z roku ´09. Pokud ji nesrazilo někde za svodidly auto, musela letět brzy. Je pravda, že jsem ji tam samozřejmě ještě zkoušel, chytit ji ještě v jiné fázi pelichání, to by byla teprve rána! Seděl jsem tam mezi peněženkami a ostrouhanými plasty z kabelů v tichosti, ale krom hučení aut jsem nic neslyšel, ani neviděl (ani nechytil, ale to nepřekvapuje, už by si dala pozor). Moc jsem se napřemýšlel i nad tím, co když takovýto unikátní materiál trefilo opravdu auto a sežrala třeba straka. Jestli by nebylo opravdu lepší ji u preparátora vypitvat na plodnost a vycpat. Je to ale šílená představa, vždyť jsem si tak trochu myslel na příští rok, kdyby se třeba vrátila. Splnil jsem to asi akorát já, ona tam zřejmě nebyla. Ale sklopky se tehdy natahovaly hodně nervózně!
Psali jsme jak u nás, tak v Německu, že by bylo třeba chytit takových jedinců víc. Lehce se to napíše. Kdyby jich bylo a vědělo se, jak na ně, Němci by nám dávno už ukázali záda! Nepřestává mne úspěch opíjet. V konci století jsem si tak říkal, co by mohlo v specializaci tak přijít, krom menších objevů zejména ve vztahu k parazitům. Křížení, to je zdroj úspěchů! S zázemím laboratoře a výborného vědce, jako je Radka. Pak mohou mít boleslavští slavíci otisk hned několikrát! Teď už nepřemýšlím, co jiného, jsem spokojen.
Už to Mladoboleslavsku nikdo nesebere. Mám tedy jednu obrovskou touhu a pak už bych vážně víc nechtěl: Najít pár slavíků tmavých a řádně je pro naši ornitologii zdokumentovat. Když najdete samici slavíka tmavého, máte tříčtvrteční naději; když samce, sotva poloviční. Na Josefovských lukách tomu tehdy moc nescházelo, klepali jsme se všichni, co nás při Metuji stálo. Strašně jsem tomu věřil, když jsem viděl ten luh. Tom ale zjara jiného než obyčejného slavíka tam neslyšel – čili vytřískali jsme z toho zadání tehdy maximum. Pamatuji, jak všichni koukali, když jsem ji z roští vytáhl. Měli vztek, že nevzali ze základny foťáky. A ona by to asi opravdu byla první tmavá samice, nafocená s nažinou!
Přestože první důkaz existuje od Koprníku na Kněžmostsku (opačná polarizace páru), východní Čechy to tehdy hodně „nakoply“. Usmívám se teď nad tím, jak vědecké úspěchy cestou k cíli „poskakují“ na zlomových bodech. Tomuhle úspěchu jich předcházelo téměř deset! Ale vyplatilo se.
(Slavíka vidíte v záhlaví webu, seženu fotky ještě jiné od novináře, jsou domluveny. Moment tehdy nazval: Setkali se v boleslavském roští“).
