Na Studénce studeno až chladno. To je poznatek z dnešního dne. Proč ještě představuji Studénku? Jednak tam pracujeme s dílnou a taky tam je co vidět neustále.
Člověk tam chodí místy, kde pobývali poslední slavíci a říká si: “ Jak se do těch pár větví všichni ti mistři v máji jen narovnají?“ Teď tam zaujmou třeba kopřivy, jak překrývají všechen ten nepořádek podél cest. Jsou ještě v mladých listech zelené a dají se klidně ochutnat. Trnky, s tou správnou patinou, už jsou taky zralé – no a šípky, jak se po nich přešel mráz, to je chuť na jazyku, to je zážitek! Tak mi chutná Studénka! No a k tomu nepořádku? Je mi líto, že jsme takoví chlíváci. Na druhou stranu si říkám, dokud v těch kožených rukavicích, odhozených v křoví, netrčí uťaté ruce a v čerstvě odloženém kočárku nekřičí dítě, které už nikdo nechce, není to ještě tak strašné. Konec ale přijde, Studénka vezme za své i přesto, že mělo být rozšířeno ochranné pásmo pro rezervaci nad ní! Ne, ne, ne, bude se i tahle zem parcelovat! Buďme realisté, jinak to nejde (pokud je to tedy pravda).
Obraťme list. Pojďme za příběhy slavíků z mých hnízdišť. Tam to bude zábavné.
