Modráček na sněhu

Žádné komentáře u textu s názvem Modráček na sněhu
Abychom udrželi „slavičí tón“, vylovil jsem pro tuto chvíli vzpomínku na modráčka, který se jednoho léta s odletem výrazně opozdil. (Téma je věnováno kolegům – specialistům na modráčky).
„Krizové období“ v mém výzkumu přišlo v čase, kdy se u nás objevili první modráčci, v roce 1986. Výsledek, o kterém mluví titulek, se ale přihodil o dva roky později, v roce 1988. To už jsem se v problematice odchytů těchto, dříve velevzácných slavíků, zdokonalil a na čihadla chodil i v létě. Přestože už v roce 1990 přišlo „poučení z krizového vývoje“ a já se vrátil zpátky k „ryšavcům“, zažil jsem toho za tu dobu s modráčky víc než dost.
V zmíněném roce „88“ dopoledne 30. října jsem v terestrické rákosině poblíž Koprníku zaslechl „cvakání“, které patří právě modráčkům. Jen těžko jsem však mohl uvěřit, že by se pták v tak pokročilém čase v prostředí vyskytoval. Bylo chladno a v nevelké rákosině krom strnadů rákosních a tohoto kontaktního hlasu nic nebylo. Místo je obklopeno loukou, neměl jsem tedy obavu, že pták – je-li tam opravdu – někam zmizí. Natáhl jsem mezi plevely a řídkým rákosím dvě sítě a opatrně od konce kout procházel. Asi v polovině postupu se opravdu – k mé radosti – nedaleko vyhoupl pěvec, který podle letu jen sotva mohl být strnadem. To, že zareagoval na proluku v biotopu zapadnutím do ní bylo razítkem pro mé podezření. Následující cestu k linii si každý chytač dovede představit. Těch pár vteřin zvědavosti a napětí se nezapomíná. No, byl tam – samozřejmě! Jednoletý sameček, s podzimně nevýrazným šatem, ale rýdovákem ohnivě přeťatým v půli, jak to mají jen „modří slavíci“. Okroužkoval jsem jej a protože podzim se chystal v počasí přitvrdit, vzal jsem jej z louky k Novému rybníku (0,6 km /na dohled/). Tam modráčci zjara bývali. Tady bude mít v slatích prostor k zotavení, odtud se může odrazit k další cestě na jih, soudil jsem.
Vyprávěl jsem ten zážitek kolegovi a ten moc nevěřil. Nakonec jsem jej 5. listopadu do těch míst odvedl, abych mu ukázal alespoň linii, kde byly sítě. V lukách však již ležel sníh, který přes noc v centimetrové vrstvě napadl. V rákosí tmavly jen některé zmokvalé stružky a „lajna“ pro síť. Jaké bylo naše překvapení, když od jedné takové povyletěl pták a zapadl o kus dál. Věděl jsem už, že modrák zůstal! Vrátil se od rybníku, kde se líbilo možná mě, ale ne asi jemu a zdržel se až do sněhu. Roztáhl jsem znovu sítě a po chvíli byl tam! Kroužek a číslo samozřejmě souhlasilo a kolega nevěřil očím. Byla to pro nás tehdy k sledování zajímavá „výzva“, ale na druhý den tam už opravdu nebyl.
Jak lze po letech na výsledek nahlížet?

Lokalita nebyla před tím kontrolována, není tedy známo, jak tam modráček dlouho pobýval před odchytem. Narodit se tam velmi pravděpodobně nemohl. Jisté je tedy jen pozdní a velmi pozdní datum výskytu, dobrá kondice tohoročního mláděte a zajímavá vazba k prostředí.
::: Včera jsem v zahradě pozoroval červenku, je slavíkům v mnohém podobná, jen ještě o něco zvědavější. Sběr potravy a způsob pohybu v prostředí je totožný. I potrava bude stejná. Podobné bude dokonce i zimoviště v oblasti Středomoří. Proč – dokáží-li červenky nepospíchat k jihu či dokonce přezimovat – nezůstane u nás slavík modráček středoevropský? A nebo už to snad někteří zkouší?!


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.