Pamatuji slavičí kroužky různé. V 80. letech jsme kroužkovali českým „hliníkem“ a u slavíků jsme sahali na provázek pro „téčka“ nebo „emka“. Šlo to oběma. Kroužky ale byly docela měkké, pletla se často devítka s nulou. Byli jsme však šťastni za každou získanou obroučku! Kroužků byl totiž trvalý nedostatek. Později jsme přešli na kroužky švédské výroby a ještě déle pak na dodávky z Polska. Průměry se mírně změnily ale slavíci, vzhledem k robustním běhákům, problémy nikdy neměli. Nejkvalitnější se jeví dlouhodobě švédská „enka“, jsou však při horní průměrové hranici použití. Menší typy – jako je kombinované „téčko“, nebo polské „esko“, lze bez obav rovněž použít, pro následné kontroly ukrývajících se slavíků dalekohledem však mají nevýhodu, že nejsou tolik vidět.
Materiál (i u tvrdších švédských kroužků) po více letech doznává sice určitého opotřebení, kvalita kovu je však pro slavičí život dostačující. Nikdy jsem nezažil situaci, že by značka jakýmkoliv způsobem běhák namáhala.
