Bylo to složitější, až jsem myslel, že se do místa nedostanu. Podmítka ale držela, zaschlý hnůj nevadil, zvládl jsem to. Vysekal ulici, dal průchod snění – co by se mohlo nachytat – a nalíčil jsem. Byla krásná noc. Měsíc nad Boleslaví pro její světelný smog nebyl skoro vidět, ale hvězdy na druhé straně už ano. Velký vůz parkoval přímo nad chytací ulicí, přes noc ale nic nepřiletělo. Jen se chytil místní budníček. Nechytali se naštěstí ani netopýři, takže sítě přežily.
Je mezi Bousovy hezky, když se kraj zklidní a ulehne k odpočinku. Jen ptáci nahoře letí, musí. A nad ránem to už kolem sítě létalo. Jedenáct obecných slavíků není moc, ale nachytali se i ptáci jiní. Velký rákosník (už tradičně), čím dál vzácnější cvrčilka říční, rákosníci zpěvní a obecní.
První adultní slavík obecný. Moc se podobné chytat nedaří, nevíme proč.Cvrčilka říční – mladý pták.
Dopustil jsem se chytacích chyb v instalaci/volbě místa, a tak už tam nepojedu. Stromy jsou příliš vysoké.
Už si nemohu dovolit čekat, co která předpověď vyfantazíruje, dnes se chytá! Místem nočního odchytu bude tradiční punkt mezi Bousovy, u prameniště – pod sady.
Dnes se hraje: Slavík obecný, slavík tmavý, slavík modráček.
Začátek: 20:30; konec: 6:30
V místě je podmítnuto, sláva!
8. srpna je totiž už hodně vysoké datum.
Pěnice vlašská – mladý jedinec, chycená přesně před rokem v místě.
Kopřivám se konečně daří. Sázel jsem je tehdy v ekosadech budoucího Slavičího háje, v prostředí, kde dusík moc není. U cest ale ano, a tam se jim vede výborně. Na obrázku je zmlazený porost, a na tom druhém důkaz, že potrava v bylinném patře je.
Adultní slavíci završují proces pohnízdního pelichání, někteří už z hnízdišť odletěli.
Svobodný čas! Mají po zápřahu s hnízděním a čeká je – poradit si s cestou. Není to poprvé, všichni už letěli. Patří k úspěšným – vrátili se, a prospěli odvěkému poslání. Postarali se.
Mladí se toulají a věří, že taky se vrátí. Do míst, která do poloprázdných hlav právě zapisují. I oni budou zpěvem velebit kopřivy, i oni jejich ochranu využijí. Tedy mnozí. Uznávám při tomto psaní, že jistě ne všude na slavičích místech rostou. Ale, kde jsou, tam roli hrají z nejvýznamnějších. Mám je rád, zejména kvůli slavíkům, kdy mohl jsem pochopit jeden z jejich skrytých rozměrů. Kolikrát jsem si zjara přál, aby pospíšily. To, když slavičí hnízdo s vajíčky, usazené na suché větvi, do „záhonku“ spadlé, čekalo na jejich záclonu. Vždycky spěchaly, bývají po zimě nedočkavé. Já vlastně též. Hned z prvních lístků válím tu sílu po jazyku – a, i kdyby o vitamínech byla to lež, mně to pomáhá.
Kopřivu jsem pro onu vděčnost vkomponoval do znaku slavičího parku. Na blogu byste to našli. Mistr pěvec se k ní v úkloně obrací a hvězdy dosvědčují. Vše tak obyčejné! Park, který mimo hlavní čas vypadá jako kus nezvládnutého pole, s kudrnatou manipulační plochou přes cestu. Dá se říct – místo, kde zbytečně utrácet čas. Ten, který tolika z lidí se nedostává. Ne ovšem mně. Přestavěl jsem si život jinak. Podle Přírody. I proto mi v místech zbuřenělých, v sadech dnes bez ovoce, je mile. Rok je tam takový, jaký měl přijít. Bez kompromisů. Dávno ta sdělení dovedu číst – a měl-li bych v rýmu dokončit větu – proto mne nepálí ten kopřivy list…
Slavík obecný N 890192, okroužkovaný na konci nočního odchytu v 5:20 30. července u Klejnárky (Starý Kolín), byl nalákán jiným nočním odchytem a zachycen následně dopoledne (11:00) kolegou Petrem Homolkou poblíž Rokycan, na bývalé střelnici Kolvín (Skořice), dne 3. srpna. Vzdálenost (po přímce) 118 kilometrů!
Nečekaný, ale velmi důležitý výsledek, který napomůže v odhalování poslední fáze pobytu mladých slavíků obecných v regionech.
zdroj: Mapy.cz
Jde stále ještě o potulku před odletem, nebo už o tah k jihozápadu? Ano, slavík se již rozletěl směrem k zimovišti!
Tradiční kemp u Žehuňského rybníka po roce zase už provázel kouř z kleští. Hliník v rukách kroužkovatelů jen šustil. Tahový koridor na Cidlině předváděl peří všemožné. Já přijel na slavíky, protože tady to bývá na rekord. S novou taktikou a novými úkoly, na novém místě. Dvě noci nadranního vysedávání při patě náspu frekventované dráhy a vyčkávání na chvíli „CH“. A léčka to byla dokonalá! Ve dvou pokusech 54 slavíků podchyceno kroužkem. Všichni obecní, tmavý se (zatím) neukázal.
Zase nemůžu spát. Ostatní pod plachtou tuží síly na ráno do chytacích ulic. Svítím si alejí po cestě k místu, kde hraje nejbližší zdroj. Zelené protioči jsou malér, linie budu muset hlídat. Patří lišce či kuně. Nápadný musím být i kvůli prasatům, je jich jako ve výkrmně. Rezaví netopýři hrozí z oblohy, naštěstí se v síti objevil jen jeden drobný. Toho jsem se nebál, venku byl raz dva.
První noc s mlhou nad rybníkem, druhá předpisová, s hvězdami až do rána. Nejezdím sem spát, to by byla škoda. Sice to do půlnoci zkouším, ale hlava projíždí předchozí chvíle, jestli jsem na něco nezapomněl v přípravě čihadel. První a druhé rozednívání, každé chytačsky jiné, obě nezapomenutelná. Na některé otázky, co jsem si přivezl, už znám odpovědi a zjišťuji, že štěstí vážně přeje připraveným. Hlava jede naplno a nebude se chtít končit, to znám. Tohle nikdo nemůže zažít. Chválím si novou taktiku obsluhy stanovišť, způsob vybírání. Uteče mi tím jen minimum slavíků, a ti se stejně nejspíš ještě dochytají. Všichni do jednoho jsou letošní mláďata, věděl jsem to. A v druhé noci se z první chytil jediný, věděl jsem to! Ptáci se opravdu „točí“.
Podobná kulisa nikde není. Rychlé vlaky každou chvíli, přebíhání kolejí je náročné. Letos ale musím, hlavní čihadlo leží za tratí. Světla i blížící se rachot kol, předlouhé soupravy nočních nákladů… Do toho zpěv silných reproduktorů, vůně kukuřice. Vybírám určitě hodinu, druhou pak kroužkuji. Pytlíky sotva stačí. Všude slavíci, odchyt je úsměvně jednodruhový.
V kempu se předávají zkušenosti. Mladší kolegové bohatnou. Je 30. ročník zde na Žehuni, jeden z aktérů přijel v bílé košili. Pár slz ohnivé vody, každoročně luxusní rychlokvašky! Od rybníka nosí spousty ptáků, z tisíců nocujících vlaštovek a břehulí také pěkných pár křídel odebrali. Louka osychá. Vyletují skvostní okáči ovsoví, padají pod kytky, když oblohu občas zastře mrak.
U rybníka v Žehuni – „čísla“ všem se „vytuní“!
Příroda si umí poradit. Slavík, se zdeformovaným pravým běhákem. V křoví si počínal obratně.Detail deformované nohy.
Ano, chytání pod hvězdami v letech minulých nastolilo tolik nových otázek, že byl nejvyšší čas, vrátit se do míst nejživelnějších odchytů. Kolínsko! Zátoka na říčce Klejnárce, od velké řeky nedaleko.
Změnilo se to od první návštěvy, lidé přírodě blízcí, sem přišli s nápadem, pozvat k zastavení kolemjdoucí. A proč by ne, louky jsou jejich. My pak kroužkovatelským pobytem jsme jim nápady rozvětvili. V setkáních, plných nečekaností. Děkuji za chvíle všem – a všemu, na té adrese.
Pojďme se tam podívat, hlavně za úkoly. To vás asi bude zajímat nejvíc…
Při průzkumu okolí v čase příjezdu je spíše nahodile chycen a okroužkován jediný slavík, který se brzy postará nejen o první pořádné překvapení, ale i o tolik potřebnou odpověď. Hned tu noc po označení byl totiž odchytem zastižen tady, v zátoce, půl třetího kilometru cesty! Půvabný kout se rozvzpomenul a začíná s námi spolupracovat. Rád nás zřejmě vidí. Tentokrát se v něm ale oschlý chleba pro přežití žvýkat nebude, ve vzduchu visí servis docela jiný. S palačinkami, buřty v pivu, čočkou s vajíčky, polévkami a chlebíčky, salátem, melouny, s prostíráním. Za 37 let jsem podobné nezažil, inu – ve správnou chvíli, na správném místě! Místní počasí opět kompromituje předpovědi, přátelská obloha se nám hodí. Potřebujeme hvězdy k pokusu, avšak i oblohu temnou. K poměření bylo nakonec oboje. Jsme tady na blogu spíše polovědeckém, pojďme tedy pro druhou půlku návštěvníků k poetičnu, aby netratili.
Klejnárka si nad stříbřitým pískovištěm přehazuje vlnku za vlnkou a brzdí je ze všech sil. Vody je málo i tady. Tloušti všech věkových skupin si hlídají životy před volavkou, nutrie na soumračném chodníčku do vody, řeší, co od nás může čekat. Pak požitkářsky plave čubinu k první tůni za ohybem. Rezavý netopýr nekompromisně psím chrupem drtí spodní lanko sítě na ledňáčky, místo toho, aby si laskavě pošteloval radar. A děr po sítích bude víc do doby, než se rozměrní chlupáči poučí. Komu to ze sítě nejde o stmívání, je čím dál vzácnější tesařík piluna. Vždy nutno maličko stříhat pletivo. Mohutné vrby pobřeží mu nejsou sice k rozmnožení předepsány, ale funguje to. Brouci jsou hluční právě ve chvíli ohrožení, ani s jejich „tlamkou“ neradno se setkat. Obří topol mezi meandry uprostřed louky pomalu umírá. Vichry mu nakládají, stojí tu sám. Ptačí strom kamarádský. Je malou encyklopedií, co všechno se na něm pobytem vystřídá. I dvojka pozorných doupňáků. Deficitem vody ztrápené trávníky jsou ale pravým požehnáním plejádě motýlů, i na ně číhajícím ještěrkám. Den tu však bývá dost uřvaný od letiště, které je nedaleko. V noci hluk střídá zpěv slavíků ze tří chytacích punktů. Jak zajímavě se tady přebývá!
Na kroužkovací seznamy přibylo po ukončení akce skoro sto slavíků, všichni obecní. Tmavý se nad Labem ještě neukázal. Dařilo se i určování, ověřování rozlišovacích znaků ve vztahu k věku ptáků, kroužkovalo se. Je silně výživné ono moderní chytání pod hvězdami! A ve dne? Paví oka drobného lišaje – zubokřídlece střídají čtverná na křídlech babočky. Vzrušené kontaktní hlasy v noci zastavených slavíků nahrazuje pískání ledňáčků. Po kroužku jich dostalo rovných třináct. A přestože letní čas není už dobrý pro zpěvy ptáků, k vidění bylo dost.
Polabí se v literatuře většinou zmiňuje na prvním místě, ve vztahu ke králi pěvců. Je českou kolébkou populačního vystoupání. A my mohli z té slavné krajiny na chvíli číst.
Muž s pugétem žahavek s zátokou srostl již v mládí a umí o všem poutavě vyprávět.Další lidé, k místu navázaní.Jejich péče o nás. Ještě jednou veliké díky!Jediný z mladých slavíků, který přiletěl ke zdroji za plné noci.
Noční odchyty slavíků jsou provázeny stále ještě chybami v taktice. Zde výběr ze sítí z jednoho časně-ranního zátahu po opravené taktice. V každém pytlíku slavík! Nikdy jsem jich tolik pohromadě neviděl. Vysoká škola poznávání/srovnávání. Tady otevírají specialisté pro svou hlavu doslova zlatý důl.
Ano. Prázdniny jsou přelomeny pro školáky v půli, v kalendáři slavičích odchytů jde též o významný moment. Čekat se bude pod hvězdami s daleko větší nervozitou. Přichází totiž bonusem průtah slavíků tmavých. Prvním pokusem k jejich vyfocení bude kemp na Žehuni. S novou aparaturou se tam otočím, jsem domluven. Ještě před tím ale připravím ohlédnutí za první velkou slavičí akcí též na Kolínsku, kde se forma „ladila“ při chytání slavíků obecných. Zážitky, objevy, příjemný kout, radostný čas. Tak přijďte někdy na konci noci či zítra, obrázkové věty o tom zde uhlídáte.
Upozornění na závěr:
S lítostí musím oznámit, že po docela dlouhém vážení opustím sociální síť, na které jsem působli doteď. Vezměte dotčení prosím na vědomí, nevyhovuje mi ten styl. Slavičí stránka mi zde přikyvuje a říká: „Pavle, vždyť máš přeci mne!“ Ano, tady pojedeme dál. V samozřejmosti, jakou je i návrat slavíků od jihu v roce dvacet! Rozšiřte tedy sdělení, pracuji (kroužkovatelsky řečeno) na – ze sítě vypadnutí, a pokud by přeci jen držela přežívání, bude to pro důvod jiný. Sám se na ni již vyskytovat nebudu – ani čtením, ani přispíváním. Děkuji za pochopení.
Někdy před týdnem jsem se zastavil v třešňovce trojmezí Obrub, Přepeř a Malobratřic. Fascinuje mne, jak ten prales nechávají žít. Ozval se mi tam slavík, o kterém jsem si myslel, že je nakonec mladý, a proto nejde chytit. Nešel.
Včera mi to nedalo, když jsem byl tak úspěšný na motýlech, a na chvíli večer tam zastavil. Stačilo by mi, kdyby se v místě bochníků ostružníku neozval, byl by tím mladý a měl bych klid. Byl by už prostě jinde. Jenže on se po chvilce ozval ze stejného fleku jako posledně a já uvažoval, proč se mi tedy nechytil, když je starý, pelichající. Začal jsem čarovat se vším, co jsem v autě k chytání nahmatal, málo toho nebylo. Síť vypnul jinde v uzoučké ulici, aby mohl přeskočit, kdyby chtěl. Kontrolou ale ve sklopkách zase vůbec nic, síť vychytala rodinku strnadů obecných, ale pak koukám, že rezavec stranou proletěl za hlasem pod boční třešeň s hustým křovím. Nepřišlo mi, že by v letu nějak výrazně „kulhal“ rozpelicháním. Už tam pokládám pastičku s nejživějšími červíky, ale ono zase prostě nic! Ale pak se chtěl přemístit do pozice úvodní, a to neměl dělat. V cestě mu stála hodně jistá síť, s dobrými oky. No, a myslel jsem, že upadnu. Byl mladý, nádherně již „hotový“! To byla tedy lekce proti zpychnutí! Sázím, že je to samička.
Navštívil jsem jej na doporučení známého – myslivce. (Až) v roce 2011. Slavíci právě pelichali, oba jsem okroužkoval a těšil se na další rok, jak už přijdu včas. Nepřišel jsem, zase až pozdě. Byly prázdniny. Ten příběh s tmavým slavíkem tu je rozepsán zeširoka, přeskočím jej.
Pak jsem tam chytil slavíka obecného, neobyčejného. Měl dávno kroužek ode mne, byl již přepelichaný před cestou a já si myslím, že sem přiletěl od Červenského rybníka v čase pravého odlétání.
Malý díl louky hned vedle kvetl nadivoko, plný motýlů. A dnes, když jsem se tam vrátil ve stejném letním čase, žilo to zas. Perleťovci, modrásci, vřetenušky, okáči a soumračníci. Když jsem odjížděl jinam, porovnával jsem schválně v tom extra horkém dni ono místo, s místy jinými. Nikde tolik druhů nebylo ani náhodou! Když jsem tu byl zjara, převládali žluťásci řešetlákoví. Vystřídali je dnes čičorečkoví a mihnul se i žluťásek čilimníkový. Místo se zmenšilo technickým zákrokem asi o třetinu, ale potenciál drží. Kéž by vydržel!
A tady pár těch pokladů…
Když tam přijdete v předjaří či na podzim, bude před vámi ležet obyčejný „hampejz“ bez života. Ten ovšem běží skrytě, chystající veliké dny. A pokud přijdete v čase nejsprávnějším, obočí vám povyletí. Odůvodněle. A taková jsou skoro všechna místa v oblasti mezi Humprechtem a Jizerou. Za své obrázky po vás chtějí, abyste chodili častěji, než jednou jedinkrát.
