S otepí otázek do pravého Polabí

Žádné komentáře u textu s názvem S otepí otázek do pravého Polabí

Ano, chytání pod hvězdami v letech minulých nastolilo tolik nových otázek, že byl nejvyšší čas, vrátit se do míst nejživelnějších odchytů. Kolínsko! Zátoka na říčce Klejnárce, od velké řeky nedaleko.

Změnilo se to od první návštěvy, lidé přírodě blízcí, sem přišli s nápadem, pozvat k zastavení kolemjdoucí. A proč by ne, louky jsou jejich. My pak kroužkovatelským pobytem jsme jim nápady rozvětvili. V setkáních, plných nečekaností. Děkuji za chvíle všem – a všemu, na té adrese.

Pojďme se tam podívat, hlavně za úkoly. To vás asi bude zajímat nejvíc…

Při průzkumu okolí v čase příjezdu je spíše nahodile chycen a okroužkován jediný slavík, který se brzy postará nejen o první pořádné překvapení, ale i o tolik potřebnou odpověď. Hned tu noc po označení byl totiž odchytem zastižen tady, v zátoce, půl třetího kilometru cesty! Půvabný kout se rozvzpomenul a začíná s námi spolupracovat. Rád nás zřejmě vidí. Tentokrát se v něm ale oschlý chleba pro přežití žvýkat nebude, ve vzduchu visí servis docela jiný. S palačinkami, buřty v pivu, čočkou s vajíčky, polévkami a chlebíčky, salátem, melouny, s prostíráním.  Za 37 let jsem podobné nezažil, inu – ve správnou chvíli, na správném místě! Místní počasí opět kompromituje předpovědi, přátelská obloha se nám hodí. Potřebujeme hvězdy k pokusu, avšak i oblohu temnou. K poměření bylo nakonec oboje. Jsme tady na blogu spíše polovědeckém, pojďme tedy pro druhou půlku návštěvníků k poetičnu, aby netratili.

Klejnárka si nad stříbřitým pískovištěm přehazuje vlnku za vlnkou a brzdí je ze všech sil. Vody je málo i tady. Tloušti všech věkových skupin si hlídají životy před volavkou, nutrie na soumračném chodníčku do vody, řeší, co od nás může čekat. Pak požitkářsky plave čubinu k první tůni za ohybem. Rezavý netopýr nekompromisně psím chrupem drtí spodní lanko sítě na ledňáčky, místo toho, aby si laskavě pošteloval radar. A děr po sítích bude víc do doby, než se rozměrní chlupáči poučí. Komu to ze sítě nejde o stmívání, je čím dál vzácnější tesařík piluna. Vždy nutno maličko stříhat pletivo. Mohutné vrby pobřeží mu nejsou sice k rozmnožení předepsány, ale funguje to. Brouci jsou hluční právě ve chvíli ohrožení, ani s jejich „tlamkou“ neradno se setkat. Obří topol mezi meandry uprostřed louky pomalu umírá. Vichry mu nakládají, stojí tu sám. Ptačí strom kamarádský. Je malou encyklopedií, co všechno se na něm pobytem vystřídá. I dvojka pozorných doupňáků. Deficitem vody ztrápené trávníky jsou ale pravým požehnáním plejádě motýlů, i na ně číhajícím ještěrkám. Den tu však bývá dost uřvaný od letiště, které je nedaleko. V noci hluk střídá zpěv slavíků ze tří chytacích punktů. Jak zajímavě se tady přebývá!

Na kroužkovací seznamy přibylo po ukončení akce skoro sto slavíků, všichni obecní. Tmavý se nad Labem ještě neukázal. Dařilo se i určování, ověřování rozlišovacích znaků ve vztahu k věku ptáků, kroužkovalo se. Je silně výživné ono moderní chytání pod hvězdami! A ve dne? Paví oka drobného lišaje – zubokřídlece střídají čtverná na křídlech babočky. Vzrušené kontaktní hlasy v noci zastavených slavíků nahrazuje pískání ledňáčků. Po kroužku jich dostalo rovných třináct. A přestože letní čas není už dobrý pro zpěvy ptáků, k vidění bylo dost.

Polabí se v literatuře většinou zmiňuje na prvním místě, ve vztahu ke králi pěvců. Je českou kolébkou populačního vystoupání. A my mohli z té slavné krajiny na chvíli číst.

Muž s pugétem žahavek s zátokou srostl již v mládí a umí o všem poutavě vyprávět.
Další lidé, k místu navázaní.
Jejich péče o nás. Ještě jednou veliké díky!
Jediný z mladých slavíků, který přiletěl ke zdroji za plné noci.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *