Tradiční kemp u Žehuňského rybníka po roce zase už provázel kouř z kleští. Hliník v rukách kroužkovatelů jen šustil. Tahový koridor na Cidlině předváděl peří všemožné. Já přijel na slavíky, protože tady to bývá na rekord. S novou taktikou a novými úkoly, na novém místě. Dvě noci nadranního vysedávání při patě náspu frekventované dráhy a vyčkávání na chvíli „CH“. A léčka to byla dokonalá! Ve dvou pokusech 54 slavíků podchyceno kroužkem. Všichni obecní, tmavý se (zatím) neukázal.
Zase nemůžu spát. Ostatní pod plachtou tuží síly na ráno do chytacích ulic. Svítím si alejí po cestě k místu, kde hraje nejbližší zdroj. Zelené protioči jsou malér, linie budu muset hlídat. Patří lišce či kuně. Nápadný musím být i kvůli prasatům, je jich jako ve výkrmně. Rezaví netopýři hrozí z oblohy, naštěstí se v síti objevil jen jeden drobný. Toho jsem se nebál, venku byl raz dva.
První noc s mlhou nad rybníkem, druhá předpisová, s hvězdami až do rána. Nejezdím sem spát, to by byla škoda. Sice to do půlnoci zkouším, ale hlava projíždí předchozí chvíle, jestli jsem na něco nezapomněl v přípravě čihadel. První a druhé rozednívání, každé chytačsky jiné, obě nezapomenutelná. Na některé otázky, co jsem si přivezl, už znám odpovědi a zjišťuji, že štěstí vážně přeje připraveným. Hlava jede naplno a nebude se chtít končit, to znám. Tohle nikdo nemůže zažít. Chválím si novou taktiku obsluhy stanovišť, způsob vybírání. Uteče mi tím jen minimum slavíků, a ti se stejně nejspíš ještě dochytají. Všichni do jednoho jsou letošní mláďata, věděl jsem to. A v druhé noci se z první chytil jediný, věděl jsem to! Ptáci se opravdu „točí“.
Podobná kulisa nikde není. Rychlé vlaky každou chvíli, přebíhání kolejí je náročné. Letos ale musím, hlavní čihadlo leží za tratí. Světla i blížící se rachot kol, předlouhé soupravy nočních nákladů… Do toho zpěv silných reproduktorů, vůně kukuřice. Vybírám určitě hodinu, druhou pak kroužkuji. Pytlíky sotva stačí. Všude slavíci, odchyt je úsměvně jednodruhový.
V kempu se předávají zkušenosti. Mladší kolegové bohatnou. Je 30. ročník zde na Žehuni, jeden z aktérů přijel v bílé košili. Pár slz ohnivé vody, každoročně luxusní rychlokvašky! Od rybníka nosí spousty ptáků, z tisíců nocujících vlaštovek a břehulí také pěkných pár křídel odebrali. Louka osychá. Vyletují skvostní okáči ovsoví, padají pod kytky, když oblohu občas zastře mrak.
U rybníka v Žehuni – „čísla“ všem se „vytuní“!
