Někdy před týdnem jsem se zastavil v třešňovce trojmezí Obrub, Přepeř a Malobratřic. Fascinuje mne, jak ten prales nechávají žít. Ozval se mi tam slavík, o kterém jsem si myslel, že je nakonec mladý, a proto nejde chytit. Nešel.
Včera mi to nedalo, když jsem byl tak úspěšný na motýlech, a na chvíli večer tam zastavil. Stačilo by mi, kdyby se v místě bochníků ostružníku neozval, byl by tím mladý a měl bych klid. Byl by už prostě jinde. Jenže on se po chvilce ozval ze stejného fleku jako posledně a já uvažoval, proč se mi tedy nechytil, když je starý, pelichající. Začal jsem čarovat se vším, co jsem v autě k chytání nahmatal, málo toho nebylo. Síť vypnul jinde v uzoučké ulici, aby mohl přeskočit, kdyby chtěl. Kontrolou ale ve sklopkách zase vůbec nic, síť vychytala rodinku strnadů obecných, ale pak koukám, že rezavec stranou proletěl za hlasem pod boční třešeň s hustým křovím. Nepřišlo mi, že by v letu nějak výrazně „kulhal“ rozpelicháním. Už tam pokládám pastičku s nejživějšími červíky, ale ono zase prostě nic! Ale pak se chtěl přemístit do pozice úvodní, a to neměl dělat. V cestě mu stála hodně jistá síť, s dobrými oky. No, a myslel jsem, že upadnu. Byl mladý, nádherně již „hotový“! To byla tedy lekce proti zpychnutí! Sázím, že je to samička.
