Navštívil jsem jej na doporučení známého – myslivce. (Až) v roce 2011. Slavíci právě pelichali, oba jsem okroužkoval a těšil se na další rok, jak už přijdu včas. Nepřišel jsem, zase až pozdě. Byly prázdniny. Ten příběh s tmavým slavíkem tu je rozepsán zeširoka, přeskočím jej.
Pak jsem tam chytil slavíka obecného, neobyčejného. Měl dávno kroužek ode mne, byl již přepelichaný před cestou a já si myslím, že sem přiletěl od Červenského rybníka v čase pravého odlétání.
Malý díl louky hned vedle kvetl nadivoko, plný motýlů. A dnes, když jsem se tam vrátil ve stejném letním čase, žilo to zas. Perleťovci, modrásci, vřetenušky, okáči a soumračníci. Když jsem odjížděl jinam, porovnával jsem schválně v tom extra horkém dni ono místo, s místy jinými. Nikde tolik druhů nebylo ani náhodou! Když jsem tu byl zjara, převládali žluťásci řešetlákoví. Vystřídali je dnes čičorečkoví a mihnul se i žluťásek čilimníkový. Místo se zmenšilo technickým zákrokem asi o třetinu, ale potenciál drží. Kéž by vydržel!
A tady pár těch pokladů…
Když tam přijdete v předjaří či na podzim, bude před vámi ležet obyčejný „hampejz“ bez života. Ten ovšem běží skrytě, chystající veliké dny. A pokud přijdete v čase nejsprávnějším, obočí vám povyletí. Odůvodněle. A taková jsou skoro všechna místa v oblasti mezi Humprechtem a Jizerou. Za své obrázky po vás chtějí, abyste chodili častěji, než jednou jedinkrát.
